Bauhaus umění: průkopnická umělecká škola moderny

Autor: ars mundi, Datum zveřejnění: 02/2023, Doba čtení: 6 minut

Bauhaus – tento název dnes symbolizuje funkční a zároveň estetický design. Umělecká škola založená ve Výmaru existovala jen 14 let, přesto přinesla některé z nejvýznamnějších myšlenek pro architekturu, design a umění 20. století. Inovativní koncept umění Bauhausu přitahoval studenty a umělce z celého světa a učinil z Výmaru a později Dessau centra avantgardy. Filozofie Bauhausu si dodnes zachovala svou aktuálnost.

Historie Bauhausu: tři ředitelé a tři lokality

Základ pro legendární uměleckou školu položil architekt a průmyslový designér Walter Gropius (1883–1969) v roce 1919. Ještě před první světovou válkou si dokázal získat jméno jako progresivní vizionář moderní architektury. V roce 1919 převzal po Henry van de Velde funkci ředitele "Velkovévodské saské vysoké školy výtvarných umění" ve Výmaru. Zde okamžitě začal realizovat svou představu pokrokové školy architektury, designu a umění. Sloučil tuto školu s "Velkovévodskou uměleckoprůmyslovou školou" a vytvořil tak "Státní Bauhaus ve Výmaru".

Roku 1925 přišel první zlom: vláda Durynska rok předtím vypověděla všechny smlouvy s Bauhausem a zrušila finanční podporu. Bauhaus byl proto nucen se k 1. dubnu 1925 rozpustit. K tomu však naštěstí nedošlo: v březnu 1925 rozhodla městská rada Dessau o převzetí Bauhausu jako městské školy a zajistila tak jeho další existenci.

O tři roky později následovala další zásadní změna: devět let formoval Walter Gropius práci Bauhausu. V roce 1928 školu opustil a funkci předal Hannesu Meyerovi (1889–1954). Jeho působení však trvalo necelé dva roky. V roce 1930 nastoupil Ludwig Mies van der Rohe (1886–1969), kterému však pod tlakem národních socialistů nezbylo nic jiného, než Bauhaus roku 1932 na několik měsíců přesunout do Berlína a roku 1933 jej definitivně uzavřít. Mnozí mistři a umělci Bauhausu poté Německo opustili a pokračovali v práci v zahraničí.

Bauhaus reagoval svým konceptem na výzvy své doby

Program Bauhausu vycházel při svém založení především z myšlenek Waltera Gropiuse, který považoval zásadní proměnu architektury, umění a řemesel za nezbytnou. Ve svém manifestu "Co je stavební umění?" označil dobovou architekturu za žalostnou. V městech viděl pouze "pouště ošklivosti" s budovami jako "bezduché atrapy", které představují "ostudné svědectví duchovního pádu našeho pokolení". Zlepšení bylo podle něj možné jen společným úsilím architektů, malířů, sochařů a řemeslníků.

Tradiční oddělení umění a řemesla muselo být zrušeno. Gropius napsal: "Umělci, konečně zbořme zdi, které naše pokřivená školská moudrost postavila mezi ‚umění‘, abychom se všichni znovu stali staviteli! (…) Malíři a sochaři, prolomte hranice architektury a staňte se spolubudujícími, spolutvůrci konečného cíle umění: tvůrčí koncepce katedrály budoucnosti." Odborná práce Bauhausu však sahala ještě dále. Úzce spojena s architektonickou modernizací byla i myšlenka sociální bytové výstavby. Jinými slovy: Bauhaus dělal bytovou politiku.

Gropius sám navrhoval dělnické kolonie a vybízel i kolegy architekty, aby vytvářeli dostupné a zároveň kvalitní bydlení. Také kvalitní předměty denní potřeby měly být cenově dostupné pro široké vrstvy obyvatel. Současně se Bauhaus zasazoval proti bytové nouzi a lichvě.

Koncepce a obsahové priority Bauhausu však nebyly statické, ale neustále se proměňovaly. Walter Gropius sám nastartoval zásadní změnu: od roku 1922 se soustředil na požadavky průmyslu a důsledky pro design. Nové heslo znělo "Umění a technika – nový celek", přičemž zejména aspekt strojové výroby ovlivňoval práci v Bauhausu. Sociální aspekty pak získaly větší význam s nástupem druhého ředitele Hannese Meyera pod heslem "Lidová potřeba místo luxusní potřeby". Třetí ředitel Mies van der Rohe kladl znovu větší důraz na architekturu, která měla splňovat nejvyšší estetické nároky.

Co je typické pro umění Bauhausu?

Filozofie a cíle Bauhausu měly přímý vliv na design, který se na škole vyučoval. V centru stála vždy funkčnost budov a předmětů denní potřeby, později také možnost průmyslové výroby. Tvarosloví bylo jen zřídka samoúčelné a bylo z velké části podřízeno funkci. Velká část produktů Bauhausu byla proto navrhována velmi střídmě, s čistými liniemi, bez mnoha ozdob a ve výrazně redukované formě a barvě.

Tento jednoduchý a zároveň elegantní výrazový jazyk platil jak pro umění Bauhausu, tak pro architekturu a je dodnes považován za charakteristický styl Bauhausu. Avšak tvůrčí principy vyučované na Bauhausu byly mnohem rozmanitější. Každý "mistr" na škole přinášel vlastní impulzy a myšlenky, v důsledku čehož se požadavky na formu často měnily. Vedle přísného funkcionalismu do koncepce pronikaly i další směry, jako figurace, abstrakce, expresionismus nebo surrealismus – směry, které rovněž formovaly umění 20. let.

Výuka a učitelé na Bauhausu

Bauhaus nepředstavoval pouze nový začátek v teorii a praxi, ale také ve výuce. Jak v metodice, tak v předmětech, učebních plánech i celkové organizaci se Bauhaus zásadně lišil od všech tradičních uměleckých škol. Často byly opuštěny tradiční výukové postupy a větší prostor byl věnován individuální kreativitě. Nabídka výuky byla silně ovlivněna propojením umění a řemesla, které postuloval Walter Gropius.

Již na úrovni teoretické výuky malby a sochařství se na Bauhausu uplatňoval univerzální přístup. Na začátku studia stály základy materiálových vlastností, kompozice a teorie tvarů a barev. Později přibyla mimo jiné výuka architektury, teorie proporcí, plánování městských čtvrtí, ale také inženýrství, psychologie či podnikové ekonomiky. Pro praktickou a řemeslnou část byly k dispozici dílny pro výrobu nábytku, kovová dílna, tkalcovská dílna, tiskárna, knihařská dílna, keramická dílna, sklářská dílna, dílna pro dřevo a kámen či výstavbu scén. Kromě toho se vyučovala fotografie, typografie, reklama a světelné umění.

Umění Bauhausu však neprobíhalo jen v budově školy – studenti se mohli aktivně podílet na konkrétních stavebních projektech. I učitelský sbor byl organizován jinak než na tradičních akademiích. Výuku nezajišťovali profesoři, ale tzv. "mistři řemesla" a "mistři formy". Druhou skupinu tvořili často malíři a sochaři, mezi nimi mnohé známé osobnosti klasické moderny. Působili zde například Oskar Schlemmer, Lyonel Feininger, Wassily Kandinsky, László Moholy-Nagy, Paul Klee a Marianne Brandt jako umělci a umělkyně Bauhausu. U studentů vzbudil progresivní přístup velký zájem – během 14 let školu absolvovali žáci z přibližně 30 zemí.

Styl a koncept Bauhausu jsou stále aktuální

Přestože musel Bauhaus roku 1933 uzavřít, jeho duch i design jsou dodnes patrné a viditelné na mnoha místech. Jednoduchý design podle principů filozofie Bauhausu zažívá v pravidelných intervalech renesanci. Zejména v souvislosti s energeticky úspornou a šetrnou výstavbou se zdá, že zásada "Form follows Function" opět nabývá na významu i v současné architektuře. Také otázky a požadavky Bauhausu týkající se bytové politiky jsou dnes aktuálnější než kdy dříve.

V kolektivním povědomí zůstává Bauhaus přítomen také díky mnoha budovám ve stylu Bauhausu, které lze najít po celém Německu, například ve Stuttgartu nebo Karlsruhe. Různé instituce a vědecké organizace navíc udržují odkaz umění Bauhausu živý, například "Stiftung Bauhaus Dessau" nebo Bauhaus-Archiv v Berlíně.

V roce 1996 ocenila UNESCO roli Bauhausu v dějinách architektury a prohlásila památky Bauhausu ve Výmaru a Dessau za světové kulturní dědictví. Jeho význam se znovu dostal do popředí veřejného zájmu v roce 2019, kdy se připomínalo 100. výročí jeho založení. U této příležitosti se po celém světě konaly výstavy a prezentace věnované tématu Bauhausu. Mezinárodní a interdisciplinární výzkumný a výstavní projekt "bauhaus imaginista" zkoumal, jak byly pedagogika a tvůrčí myšlenky Bauhausu přijímány a dále rozvíjeny po celém světě.