"Trvání paměti": Dalí ikona surrealismu
"Trvání paměti" - Salvador Dalí namaloval toto klíčové dílo surrealismu v roce 1931. Olejomalba, která má v originále pouze 24,1 krát 33 centimetrů, dnes symbolicky představuje celou uměleckou epochu. Zejména roztékající se hodiny se staly symbolem bizarních a groteskních obrazových světů surrealismu.
Když Dalí obraz dokončil, stál teprve na samém začátku své kariéry. V předchozích letech navázal první kontakty se surrealistkami a surrealisty a právě začínal rozvíjet svůj typický individuální malířský styl. Ještě ve stejném roce, kdy Dalí dílo namaloval, jej vystavil pařížský galerista Pierre Colle. Prostřednictvím newyorské galerie Julien Levy, která jej zakoupila v roce 1934, se dostalo k anonymnímu kupci. Ten jej nakonec daroval Museum of Modern Art v New Yorku, kde dodnes patří k největším atrakcím instituce.
"Trvání paměti" od Salvadora Dalí nejen psalo (dějiny) umění, ale také trvale ovlivnilo (pop)kulturu. Motiv byl nesčetněkrát citován a reprodukován a také tištěn na merchandisingové předměty, jako jsou hrnky, trička, polštáře, hodiny, ponožky nebo puzzle.
Salvador Dalí - génius surrealismu
Salvador Dalí (1904 - 1989) byl jednou z nejslavnějších uměleckých osobností 20. století. Jeho jméno jako žádné jiné představuje umění surrealismu. Svou inspiraci hledal ve svém podvědomí a v nekontrolovaných fantaziích a při malování se snažil zcela vypnout logiku a rozum. Své obrazy proto označoval také jako "ručně malované fotografie snů".
Dalího velký úspěch však nespočíval pouze v jeho bizarně fascinujících obrazových kompozicích. Nejméně stejně důležitá pro jeho úspěch byla jeho sebeprezentace jako excentrického knížete malířů. Cílená provokace a určitá arogance k němu patřily jako program. Tak měl prý sám jednou říci:
"Já sám jsem surrealismus."
Tento přemíra sebevědomí se ne vždy setkávala s pochopením. Byl zesměšňován kolegyněmi a kolegy umělci a kritičky a kritici jej posmívali jako málo talentovaného. Úspěch u publika mu však dal za pravdu, protože zjevně přesně trefoval jeho vkus.
Dodnes patří obrazy jako "Sleep", "Bakchanálie", "Pokušení svatého Antonína" nebo "Les Éléphants" k nejoblíbenějším motivům dějin umění. Nejdráže prodaným obrazem Dalího je "Ma femme nue regardant son propre Corps", který na aukci v roce 2000 vynesl přibližně 3 miliony liber. Kromě toho dnes nesou jeho jméno dvě velká muzea. "Teatre-Museu Dalí" v jeho katalánském rodném městě Figueres a "Dalí Museum" v St. Petersburg na Floridě. Kromě toho stojí některé z jeho monumentálních soch na významných místech v různých metropolích světa, například v Singapuru, Tel Avivu a Amsterdamu.
Salvador Dalí se narodil v roce 1904 v Katalánsku. Již v deseti letech dostával hodiny kreslení. Od roku 1922 navštěvoval uměleckou akademii "Academia San Fernando" v Madridu. Při cestách do Paříže se seznámil s avantgardisty, jako byl režisér Luis Buñuel a malíř Joan Miró.
V roce 1929 se nakonec připojil k pařížským surrealistkám a surrealistům a vyvinul se v jednoho z nejvýznamnějších představitelů tohoto stylu. V průběhu svého života pracoval s různými technikami a materiály. K jeho dílu patřila malba, sochařství a grafika, stejně jako fotografie, film, literatura, stejně jako divadelní kostýmy a scénografie.
Surrealismus - umění jako z bizarního paralelního světa
Salvador Dalí je dnes považován za nejvýraznějšího představitele surrealismu. Tento styl se vyvinul v Paříži od 20. let 20. století a zasáhl nejen malbu, ale také literaturu, fotografii a film. K průkopníkům surrealismu patřili kromě Dalí mimo jiné Max Ernst, Joan Miró, Man Ray, Yves Tanguy, René Magritte a Luis Buñuel.
Surrealistky a surrealisté odmítali realitu jako referenční bod pro své umění a hledali inspiraci v nevědomí a podvědomí. Chtěli vytvořit vhledy do světa, který leží za hranicemi viditelné skutečnosti. Přístupy k němu očekávali ve snech, vizích, stavech opojení nebo halucinacích. Surrealistické obrazy proto působí absurdně, tajemně a někdy i znepokojivě. Tvůrci vytvářeli fantastické bytosti, zkreslovali a deformovali své obrazové předměty až k nepoznatelnosti a spojovali objekty, které by se ve skutečnosti nikdy nevyskytly v takové konstelaci. Tím vytvářely surrealistky a surrealisté vizuální hraniční zkušenosti a zpochybňovali vnímání reality. Publikum však zůstává tímto fenoménem dodnes mimořádně fascinováno a i ve světě umění nadále působí obrazový jazyk a filozofie surrealismu.
Trvání paměti: mezi realitou a fantazií
Dalí si stanovil za cíl prostřednictvím svého umění "systematizovat zmatek" a "zcela diskreditovat svět reality". To se mu s "Trváním paměti" daří dokonale. Jak v obrazové kompozici, tak v samotných objektech si obratně pohrával s vnímáním a zpochybňoval to, co považujeme za skutečnost.
Zajímavé je, že v tomto obraze mísí realitu a fikci. Horní třetinu obrazu buduje ještě jako tradiční krajinomalbu. Museum of Modern Art k tomu uvádí, že Dalí sám vysvětlil, že se jedná o poloostrov Cap de Creus na katalánském pobřeží. Dalí v jeho blízkosti po určitou dobu bydlel a měl tam také své ateliéry. Na tomto reálném pozadí pak umísťuje svou absurdní kompozici obrazových objektů. Zde jsou to především tři roztékající se hodiny, které na sebe strhávají veškerou pozornost.
Camembert na slunečním světle jako múza
O Dalího záměru při zobrazení kapesních hodinek je známo jen málo - kromě toho, že podle jeho vlastního vyjádření byl inspirován camembertem, který se v teple rozpouštěl. Proč přidal čtvrté hodiny, které namaloval v jejich původním stavu, není doloženo. Z těchto zlatých hodin je navíc viditelná pouze zadní strana, po níž lezou mravenci. Nejasné je také, proč všechny hodiny ukazují jiný čas.
Stejně mnoho záhad jako hodiny vyvolává amorfní bílý objekt uprostřed obrazu. Ačkoli lze rozeznat nos, jazyk a řasy, jsou anatomicky zcela nesprávně uspořádány. Tento bizarní objekt nabízí mnoho prostoru pro spekulace. Někteří v něm chtějí vidět Dalího autoportrét, jiní náznak plodu.
Kromě matoucích obrazových objektů přispívá k ponurému dojmu také barevná paleta, kterou Dalí zvolil. Více než dvě třetiny obrazu "Trvání paměti" jsou provedeny v tmavých barevných tónech. Dominují hnědé, šedé a žluté odstíny, červená a zelená se naopak vůbec nevyskytují. Navíc jsou jednotlivé obrazové objekty rozmístěny velmi daleko od sebe. To vytváří pustou a osamělou atmosféru.
Mnoho prostoru pro interpretaci, aneb: co má Trvání paměti znázorňovat?
Fantastická a psychedelicky působící skladba objektů, zobrazených jednou více, jindy méně realisticky, nevyhnutelně vyvolává otázku, jaké poselství má tento obraz sdělovat. Jednoznačná a vyčerpávající vyjádření Salvadora Dalí k významu tohoto obrazu však nejsou známa. To ponechává mnoho prostoru pro spekulace a teorie týkající se symbolického obsahu díla.
Mnohé z předmětů, které Dalí zde zobrazuje, mají v dějinách umění a kultury symbolický význam. V zátiších například hodiny, jaké se v Dalího díle objevují hned čtyřikrát, symbolizují pomíjivost. S roztékajícími se hodinami zde čas doslova plyne dvojnásobně.
Dalším symbolem známým ze zátiší je moucha, která sedí na jedněch z hodin. Ta zastupuje rozklad a smrt a je tak rovněž odkazem na konec života. Také olivovník - nebo to, co z něj zůstalo - lze vykládat tímto směrem. Stromy samy o sobě symbolizují růst, sílu a tím i život. Poškozený strom bez listů a větví, jako zde, je však v některých výkladech snů spojován se ztrátou nebo negativními událostmi.
Dalí navíc používá v díle "Trvání paměti" mnoho dalších symbolicky významných objektů. Lesklá plocha v pravém horním rohu obrazu připomíná zrcadlo. To může symbolizovat marnivost, ale také sebepoznání a pravdu. Také mravenci, kteří se nacházejí na zlatých hodinách, jsou mnohoznační. Na jedné straně jsou považováni za pilné pracovníky, v interpretaci snů jsou však někdy vykládáni také jako odkaz na nevědomí a podvědomí.
I když je počet objektů v tomto obraze poměrně omezený, Salvador Dalí zde rozhodně nešetřil symbolikou a různými významovými rovinami. Zda obraz "viděl" v halucinačním stavu nebo ve snu, není známo ani nakonec podstatné.
Nakonec tak zřejmě zůstává na každém a každé, aby si pro "Trvání paměti" našel či našla vlastní interpretaci.