Romantická krajinomalba

V umění romantismu patřily krajiny k nejdůležitějším motivům malířství. V celé filozofii této epochy, která se rozprostírala přibližně od konce 18. do poloviny 19. století, hrála příroda důležitou roli. Byla považována za místo inspirace a klidu, ale také za útočiště před realitou.

Tato spjatost s přírodou se odrážela i v romantické krajinomalbě. Její umělci zaměřovali veškerou svou pozornost na motivy z přírody a architektury. Krajiny chápali jako zcela samostatné motivy, v nichž lidé – pokud se vůbec objevovali – hráli podřízenou roli.

Umělci však nechtěli ve svých dílech ukazovat jen krásu přírody. Ve scénách, které malovali, často vyjadřovali také své emoce i mystická nebo spirituální témata. Proč to však byly právě krajiny, které se staly oblíbeným obrazovým obsahem této epochy? Tato otázka bude níže sledována na základě znaků, motivů a klíčových děl romantismu.

Romantická krajinomalba a její nejdůležitější znaky

Romantismus lze jen omezeně označit za samostatný styl v uměleckohistorickém smyslu. Malířství této doby vyvinulo sotva nějaké vlastní inovace v malířské technice a kompozici obrazu, jaké lze najít v jiných epochách, například v impresionismu nebo v expresionismu. Odpovídajícím způsobem lze také uvést jen několik typických stylistických znaků malířství romantismu. Podobnosti v dílech této doby spočívají spíše v obsahovém zaměření a základních principech světového názoru. Mnoho malířů a malířů romantismu se při tvorbě obrazu inspirovalo duchem doby a filozofií celé epochy.

Vliv idejí romantismu lze pozorovat na čtyřech různých znacích krajinomalby:

1. Příroda jako domov duše

V celé epoše romantismu měla příroda zvláštní úlohu. Umělci byli fascinováni její vznešeností a krásou a považovali ji za zrcadlo duše. V přírodě nacházeli klid, ale pokládali ji také za místo nadpřirozena a spirituality. Také malíři romantismu objevili potenciál krajin jako obrazového tématu. Nechtěli lesy, pole, hory, moře a jezera pouze jednoduše realisticky zobrazovat. Spíše rozpoznali velkou symbolickou sílu, která mohla být v krajinných obrazech obsažena.

2. Krajinomalba jako hlas jednotlivce

Jedním z ústředních znaků romantismu byl silný vztah k vlastnímu já. Soustředění na subjektivní vnímání se odráželo i v zobrazeních přírody. Příroda a krajiny v malířství romantismu nestály jen samy za sebe, ale měly velkou symbolickou sílu.

V krajinných obrazech mohli umělci vyjádřit svůj vnitřní život a celý svět svých pocitů. Do svých děl vnášeli emoce jako lásku, strach a touhu až po vášeň a melancholii. Ale také svou velkou fascinaci světem mystiky, snů, nadpřirozena a spirituality mohli artikulovat v zobrazeních přírody. Přitom se umělci stále více odvraceli od věrného zobrazování přírody. Volili formy zobrazení, které podle jejich názoru sloužily k tomu, aby co nejintenzivněji zprostředkovaly jejich pocity a myšlenky.

3. Pocity a symbolika jako principy malířství

Aby témata romantismu ve svých dílech učinili prožitelnými, používali umělci různé výtvarné prostředky. Objevili zejména světelné poměry jako možnost vyjádřit nálady. Své motivy tak zasazovali do světla různých denních a ročních dob nebo různých povětrnostních podmínek. Zvlášť působivě to dokázali ztvárnit v obrazech západů slunce, úsvitů a nocí za úplňku nebo v podzimních či zimních impresích.

Malíři romantismu často svými kompozicemi mířili přímo na emoce diváků. Například chtěli širokými panoramaty vyvolat dojem touhy nebo samoty. Temné, mlhavé scény měly naopak působit mysticky nebo tajemně a vyvolávat u publika mrazení. Silnými kontrasty světla a tmy se umělci navíc snažili dodat svým obrazovým scénám dramatický účinek.

K tomuto efektu přispívalo i použití obzvlášť intenzivních a kontrastních barev. I když umělci romantismu přisuzovali světlu a atmosféře ve svých dílech větší význam, stále kladli důraz na realistický způsob malby obrazových objektů. Místy se akribicky věnovali detailům předmětů na obraze, takže mezi obrazy a skutečností už bylo sotva možné rozeznat rozdíl.

4. Člověk jako staffáž

Soustředění na vlastní rozpoložení však v malířství nevedlo – jak by se snad dalo očekávat – k tomu, že by v dílech bylo vidět mnoho osob. Naopak, v krajinných zobrazeních romantismu se pozornost soustředila zcela na přírodu. Člověk, který po mnoho tisíciletí stál v centru malířství, ztratil na významu. Romantická krajinomalba se buď osob zcela vzdala, nebo se spokojila s tím, že zobrazila několik málo lidí relativně malých nebo na okraji a zasadila je do krajinných scén.

Romantická krajinomalba a její motivy

Krajiny patřily spolu s žánrovými scénami a portréty k nejdůležitějším obrazovým tématům romantismu. V polovině 18. století však byla krajinomalba ještě relativně mladým žánrem. Po mnoho tisíciletí hrála příroda a krajiny v malířství jen podřízenou roli. V centru stály především osoby a jejich jednání. Zobrazení krajiny sloužila jen jako kulisa nebo pozadí. Teprve po středověku se zobrazení přírody etablovalo jako samostatný motiv.

V romantismu se krajinomalba mohla ještě jednou významně dále rozvinout a získala mnoho nových podob. Ve filozofii romantiků hrála příroda významnou roli. Romantická krajinomalba mohla vyjádřit tuto fascinaci a úctu k přírodě. Umělci nechtěli ve svých obrazech krajiny jen jednoduše zobrazovat. Chápali je spíše jako reflexní plochy pro své myšlenky a emoce.

Pro své obrazy se umělci často inspirovali různými regiony Evropy, malovali však i zcela vymyšlené krajinné obrazy. Tak se anglický malíř William Turner často orientoval podle skutečných krajin a vytvářel obrazy Benátek, Calais nebo Kostnice.

Také krajinomalba Caspar David Friedrich vycházela z motivů, které nasbíral na cestách po Německu. Své dojmy však později v ateliéru často zcela nově uspořádával a tímto způsobem nechával vznikat fiktivní krajiny. Nezávisle na tom, zda obrazové scény byly reálné nebo imaginární, ukazují romantické krajinné obrazy většinou idylické okamžiky v přírodě.

Mezi oblíbené motivy romantické krajinomalby patřily především:

• Lesy, stromy a mýtiny, potoky a jezera, stejně jako obrazy hor a skalní útvary.
• Jednotlivé stavby jako hrady, zámky nebo kostely.
• Také jiné architektonické obrazy stejně jako města a vesnice.
• Maríny s přístavy, obrazy na širém moři nebo z pláže
• Povětrnostní jevy jako bouře nebo sněhové vánice
• Lidé nebo zvířata se naopak většinou neobjevovali vůbec nebo jen na okraji.

Nezávisle na motivech volili umělci v romantické krajinomalbě často zobrazení v širokém panoramatu. Tak mohli poskytnout mnoho prostoru nebi a horizontu se sluncem, měsícem a oblačnými formacemi. Zde také vytvářeli světelné nálady typické pro romantickou krajinomalbu.

Příklad díla 1: William Turner – "Poslední plavba Temeraire"

William Turners obraz "Poslední plavba Temeraire" patří k vrcholům romantické krajinomalby. Turner (1775–1851) byl jedním z nejvýznamnějších malířů anglického romantismu. Jako sotva kdo jiný své doby ovládal tvorbu náladových a dramatických motivů, aniž by upadal do patosu.

Jako jeden z prvních umělců učinil nasvícení scén samostatným tématem. Tím vykonal významnou průkopnickou práci pro celou krajinomalbu. Jeho obraz "Poslední plavba Temeraire" z roku 1839 je příkladem jeho vizionářské obrazové řeči.

Tato marína má skutečné historické pozadí. Ukazuje britský dělový člun "Temeraire", jak je odtahován k sešrotování. Tato plachetnice sehrála důležitou roli v bitvě u Trafalgaru. Turner se zde však vzdal jakékoli formy heroizace. Spíše učinil z tohoto motivu symbol loučení a pomíjivosti. Kdysi slavná loď už není schopna sama plout a musí být tažena kolesovým parníkem.

Tento památný okamžik Turner zdůraznil velmi emocionální světelnou náladou. Slunce se jen stěží prosazuje proti závojovým mrakům na obloze, takže celá scéna je ponořena do chmurného, melancholického světla.

Příklad díla 2: Caspar David Friedrich – "Dva muži při pozorování měsíce"

"Dva muži při pozorování měsíce" od Caspar David Friedrich (1774–1840) je jedním z nejlepších příkladů romantické krajinomalby. Německý malíř rozvinul velmi individuální interpretaci tohoto žánru.

Prostřednictvím svých obrazů vyjadřoval různé emoce, jako jsou touha, vášeň a melancholie, ale také mystiku a politické obsahy. "Dva muži při pozorování měsíce" spojuje různé typické znaky malířství romantismu. I když název odkazuje na dvě osoby, nejsou tématem obrazu. V centru stojí spíše krajina a tajemná nálada okamžiku.

Noční scéna je plná hluboké symboliky:

• Měsíc je tak v romantismu považován za symbol touhy.
• Velký strom naproti tomu, který působí odumřele a nese sotva nějaké listí, lze vykládat jako symbol smrti.
• Tajemnou náladu vytvářejí také barevnost a světelná atmosféra.

Pro romantickou krajinomalbu je také typické, že Friedrich ukazuje muže pouze zezadu. Tím zůstávají anonymní a neodvádějí pozornost od krajiny jako hlavního motivu.

Romantická krajinomalba dodnes nic neztratila ze své fascinace

I zhruba 200 let po svém vrcholném období dokáže romantická krajinomalba svou estetikou, atmosférou a motivy stále uchvacovat publikum. Výstavy s díly malířů, jako jsou William Turner, Caspar David Friedrich, John Constable, Carl Spitzweg nebo Eugène Delacroix, se i dnes těší velké oblibě.

Ale i současní malíři navazují na tento tradičně bohatý žánr. Jedním z důvodů trvalé obliby krajinomalby romantismu by mohlo být to, že tato forma malířství je se svými nadčasovými tématy tehdy stejně jako dnes lidem velmi blízká. V malířství této epochy nacházejí duše, duch a emoce lidí svůj protějšek. Celý svět pocitů od lásky a radosti až po melancholii a zármutek se odráží v umění romantismu. Lidé se tak v těchto dílech mohou nacházet ve všech historických obdobích.

Je možné, že k trvajícímu zájmu o malířství romantismu přispívá také okolnost, že příroda jako jeho ústřední téma opět získává na významu. I dnes je příroda považována za symbol míru a klidu. Tváří v tvář stále rychleji se rozvíjejícímu světu, přetrvávajícím krizím a neustálému tlaku na (sebe)optimalizaci se u mnoha lidí stále více vynořují existenciální otázky. Klidná a původní příroda se pak jeví jako vítané útočiště.

Možná to však spočívá také jednoduše v řemeslné dokonalosti umělců romantismu. Romantická krajinomalba spojuje intenzivní atmosféru s realistickými detaily obrazu a tím se velmi přibližuje skutečnosti. I proto dodnes působivé přírodní imprese William Turner nebo Caspar David Friedrich dokážou publikum téměř magicky přitahovat.

Chcete se dozvědět více o tématu krajinomalby? Ponořte se hlouběji v našem magazínovém článku do historie krajinomalby.

Vybraná díla romantické krajinomalby