Současný umělecký směr: na tepu doby

Gerhard Richter, Bruce Nauman, Tony Cragg, Anselm Kiefer, Cindy Sherman, Rosemarie Trockel, Ólafur Elíasson nebo Georg Baselitz: všichni jsou považováni za v současnosti nejúspěšnější výtvarné umělce na světě. Zastupují velmi rozdílné žánry, jako je malba, sochařství, instalace nebo objektové umění, a jsou tak zrcadlem umění na počátku 21. století. To se vyznačuje velkou rozmanitostí stylů, motivů a technik. Pojem "současné umění" – často označovaný také jako aktuální umění nebo v anglosaském prostředí jako contemporary art – proto označuje méně konkrétní umělecké znaky malby a soch 21. století, ale především časové období, které je třeba blíže vymezit.

Co je současné umění?

Otázku "Co se rozumí pod pojmem současné umění?" nelze jednoduše zodpovědět. Ve skutečnosti panuje jen malá shoda ohledně toho, kterou fázi dějin umění má tento pojem označovat. Současný umělecký směr lze nejprve jasně vymezit vůči modernímu umění. Po dlouhou dobu byly oba pojmy používány jako synonyma. V současnosti se však přešlo k tomu, že termín "moderní umění" se používá výhradně pro umění moderny, které vznikalo přibližně od konce 19. století do 40. let 20. století.

Pojem "současné umění" naopak v úzké definici označuje všechna díla, která byla vytvořena v určité době a pro určitou dobu. Jsou v přímé souvislosti s aktuálním kontextem a vztahují se k současné situaci a událostem. Kromě toho probíhá jejich tvůrčí proces a veřejná recepce ve velmi blízkém časovém sledu.

Často se však "současné umění" používá také pro delší časové období. V tomto výkladu již pojem neoznačuje pouze umění tady a teď, ale díla z několika desetiletí. Počáteční bod je přitom stanovován velmi rozdílně. Někteří jej vidí po skončení druhé světové války, jiní o něco později, od 60. let 20. století. Velmi dobré příklady tohoto pojetí lze nalézt mimo jiné v názvech výstav, veletrhů, sbírek, katalogů a galerií. Například "Sbírka současného umění Spolkové republiky Německo" zahrnuje díla od roku 1949 až do současnosti. Do této širší definice spadá mnoho významných a vlivných stylů dějin umění, například abstraktní expresionismus, surrealismus, minimalismus, ready-mades nebo pop-art.

Současný umělecký směr – velká rozmanitost stylů a technik

V současnosti – na rozdíl od mnoha jiných epoch – nelze pojmenovat jeden styl, který by dominoval celé umělecké scéně. Spíše se aktuální umění na počátku 21. století vyznačuje širokým spektrem stylů. V současném umění tak lze nalézt díla, která lze například přiřadit k expresionismu, impresionismu, abstrakci nebo realismu. Umělci však často mezi jednotlivými směry také přecházejí nebo styly vzájemně kombinují.

Stejně rozmanité jsou i techniky. Nadále jsou populární klasické žánry jako malba, kresba, fotografie a sochařství. Paralelně se však etablovalo mnoho dalších forem vyjádření, jako je street art a urban art, videoart, performance, instalace, konceptuální umění a digitální umění až po využití umělé inteligence. Také v oblasti technik jsou dnes přechody plynulé.

Úkoly a obsah současného umění

Jak podle vlastního sebepojetí, tak podle názoru veřejnosti má současný umělecký směr společenskou odpovědnost a určité úkoly, které musí plnit. Nejzjevnějším požadavkem na současné umění je, aby vytvářelo něco nového, dosud neexistujícího. Pokud možno nekopíruje známé způsoby zobrazení a styly, narušuje zažité tradice a nabízí dosud nepoznané perspektivy na obsah, formu a žánry.

Kromě progresivního obrazového a formálního jazyka se dnes od výtvarného umění stále častěji očekává také obsahové vymezení. Jeho ústřední funkcí by tedy mělo být nastavovat světu zrcadlo. Umění má nabízet prostor pro reflexi a kritiku. Současní umělci mají zpochybňovat realitu, podněcovat diskusi a upozorňovat na rozpory a chyby v systémech, jako je politika, kultura, ekonomika nebo společnost.

Reflektována by měla být také zavedená pravidla a konvence lidského jednání nebo otázky vnímání. Při naplňování těchto cílů je cílená provokace považována za typický znak současného uměleckého směru. Aby díla získala potřebnou pozornost, bývají nezřídka nepohodlná, zneklidňující nebo rušivá. To však není samoúčelné. Umělci chtějí spíše probudit a odhalit vše, před čím publikum rádo zavírá oči. Jen tak mohou dostát svému úkolu významně přispívat k veřejnému diskurzu.

V posledních letech se navíc od současného umění – jak zevnitř, tak zvenčí – očekává sebekritický postoj. Určité mechanismy a zvláštnosti současného trhu s uměním totiž vyvolávají mnoho kritiky. Často jsou vyjadřovány obavy z rostoucí komercializace a tlaku trhu na umění. Také částečně elitářská odtažitost umělecké scény a sklon ke skandalizaci se někdy setkávají s malou odezvou. Kromě toho se veřejně diskutuje o tom, nakolik jsou částečně astronomické aukční výsledky u několika málo uměleckých děl oprávněné. Mnoho umělců tyto podněty přejímá. Ve svých dílech zpochybňují logiku trhu a dávají k diskusi svou vlastní roli a úkol.

Znaky současného umění: mechanismy a trhy

Vzhledem k velké rozmanitosti stylů a technik lze výtvarné umění 21. století jen obtížně komplexně popsat pomocí několika málo znaků. Vedle čistě umělecké stránky však vynikají určité rámcové podmínky, které jsou typické pro současné umění a které zároveň ovlivňují tvůrčí proces.

Nejprve lze konstatovat, že výtvarné umění je dnes rozšířenější než kdy dříve. Díky odstranění různých politických, hospodářských a společenských hranic se výtvarné umění mohlo prosadit ve stále více oblastech života. Globalizace, digitalizace a webové technologie způsobují, že jak počet konzumentů, tak producentů umění je větší než kdy dříve.

Nové trhy a distribuční cesty navíc učinily z výtvarného umění významný hospodářský faktor. Na aukcích umění jsou každoročně dosahovány obraty v řádech miliard a veletrhy, galerie a výstavní domy opakovaně zaznamenávají návštěvnické rekordy. Umělecká díla se již dávno etablovala také jako forma kapitálové investice.

Tato postupující komercializace však vyvolává i mnoho kritiky. Tyto podmínky jsou považovány za odpovědné za povrchní, nerozlišující a libovolné umění. Umělci by se příliš orientovali na potřeby trhu a již by se neřídili svými individuálními tvůrčími impulsy. Nikdo by již nepodstupoval rizika a ekonomický tlak by bránil svobodnému rozvoji současných umělců.

Také technologizace představuje zároveň příležitost i výzvu. Současná malba 21. století se například musí vyrovnávat s umělou inteligencí. Mnoho umělců však digitální technologie cíleně využívá a kreativně je zapojuje. Tyto vývoje zřetelně formují současný umělecký směr a budou v tom pokračovat i nadále. Současné umění je totiž vždy na tepu doby a mění se stejně rychle jako svět, ve kterém vzniká.