Fantastický realismus: vytvoření nové reality
V polovině 20. století se ve Vídni shromáždila skupina mladých avantgardních umělkyň a umělců a dala vzniknout novému malířskému stylu: Fantastickému realismu. Tvůrci nechtěli vytvářet pouhé obrazy světa, ale stejně tak se neřídili stále populárnější abstrakcí. Místo toho nadále malovali figurativně, avšak s velmi individuální interpretací reality. Jejich umění bylo zřetelně ovlivněno surrealismem, avšak dále se vyvíjelo směrem k samostatnému stylu. V surrealistických, někdy až bizarních obrazových kompozicích představovali fantastický svět mezi pravdou, vizí a šílenstvím.
Fantastický realismus: Vídeň jako kolébka uměleckého hnutí
Zárodečným bodem umění Fantastického realismu bylo Rakousko. Od poloviny 40. let 20. století se v hlavním městě formovala "Vídeňská škola Fantastického realismu". K jejím prvním členům patřili Arik Brauer, Ernst Fuchs, Rudolf Hausner, Wolfgang Hutter a Anton Lehmden.
Dvě další malířské osobnosti se rovněž významně podílely na vzniku Fantastického realismu: Edgar Jené a Albert Paris Gütersloh. Ten druhý působil v letech 1945–1962 jako profesor na Vídeňské akademii výtvarných umění. Mezi jeho studenty patřila řada pozdějších představitelek a představitelů tohoto uměleckého směru. Vedle pedagogické činnosti vedl jako prezident "Art-Club" ve Vídni. Právě zde si mladé avantgardní umělkyně a umělci všech žánrů a stylů vyměňovali názory a iniciovali společné výstavy.
Významný vliv na Vídeňskou školu Fantastického realismu měl také Edgar Jené pocházející ze Sárska. Již po druhé světové válce podporoval surrealismus ve Vídni a organizoval první výstavy. Tím se stal důležitou identifikační osobností pro tvůrce Fantastického realismu.
Ve Vídni měli mladí umělci a umělkyně také svou první velkou výstavu. V roce 1959 představily fantastky a fantastové svá díla v Belvederu a svým fantasticko-figurativním stylem vyvolali velký ohlas. Následovaly další výstavy doma i v zahraničí. Dnes je Fantastický realismus považován za jeden z mezinárodně nejúspěšnějších uměleckých směrů z Rakouska.
Hledání pravé reality
Umělkyně a umělci Fantastického realismu odmítali považovat realitu za danou a pouze ji zobrazovat. Spíše se snažili prostřednictvím svého umění nahlédnout za vnější zdání světa. Obrazy měly odhalovat skrytá tajemství a umožňovat přístup k pravdě.
Ernst Fuchs (1930 – 2015) chápal malířství jako obrazový jazyk, pomocí něhož mohl zkoumat nejskrytější procesy své duše i ducha doby. Hledal to, co nebylo na vnějších obalech světa na první pohled patrné. Malování pro něj bylo formou "bdělého snění". Také Arik Brauer (1929 – 2021) nechtěl malovat věci tak, jak se jeví, ale to, co skutečně představují. Jeho cílem bylo ukázat svět se všemi jeho pozitivními i negativními stránkami.
Tvůrci Fantastického realismu byli ve svých základních východiscích nezaměnitelně velmi blízcí surrealismu. I jejich díla působí fantasticky, snově a nereálně. Rozhodující rozdíl mezi oběma styly však spočíval v samotném procesu malby. Pro surrealistky a surrealisty byl zdrojem inspirace volný fantazijní proud, podvědomí a nevědomí. Aby se dostali do hlubin své psychiky, experimentovali s intuitivními a automatizovanými malířskými postupy, aby mohli přenést umělecký impuls na plátno co nejméně filtrovaný. Někteří dokonce zašli tak daleko, že se snažili myšlení zcela vypnout.
Tento impulzivní způsob tvorby obrazu však umělkyně a umělci Fantastického realismu zásadně odmítali. Vypracovali si jasné představy o koncepcích svých obrazů a ty poté kontrolovaně realizovali na plátně. Namísto intuitivní a spontánní malby kladli velký důraz na technicky dokonalé provedení s bohatstvím detailů. Tím se také vymezili vůči abstrakci, která v 50. letech 20. století začala svůj triumfální pochod: trvali na figurativnosti, což vůči uměleckému establishmentu, který právě začínal oslavovat abstraktní malbu, působilo téměř jako otevřená provokace.
Fantastický realismus: znaky a motivy malby
Malířský styl Fantastického realismu se nevyvíjel zcela autonomně, nýbrž byl ovlivněn předchozími epochami. Impulzy vycházely z různých jiných stylů, jako byl magický realismus, manýrismus, stejně jako z děl starých mistrů středověku, renesance a baroka.
Nejdůležitějším zdrojem inspirace byl však bezpochyby surrealismus. Zejména v obrazových tématech byla blízkost k surrealistkám a surrealistům zřejmá. Ani fantastické realistky a realisté nemalovali naturalistická zobrazení světa. Místo toho představovali nereálné scény, v nichž spojovali snové, reálné, mystické a nadsmyslové prvky. Inspiraci nacházeli v emocích a osobním duševním životě, ale také v textech, jako je Bible, antické mýty nebo fantastická vyprávění.
Šíře motivů sahala od omamně krásných pseudo-krajin a erotických fantazií přes apokalyptické scény až po zvířata a bájné bytosti. Fantastické realistky a realisté se v zásadě hlásili k figurativnosti, avšak své motivy částečně deformovali až do groteskna a absurdna. Někdy přehnaný způsob zobrazení ústil také v jemnou ironii. Ať už byly zobrazované objekty jakkoli podivné a pokroucené, tvůrci vždy kladli důraz na technicky i řemeslně vysoce kvalitní provedení, při němž byly objekty zobrazeny s velkým smyslem pro detail.
Fantastická malba přinesla úspěšné umělce
Pro některé členy byla "Vídeňská škola Fantastického realismu" odrazovým můstkem k velké kariéře: Ernst Fuchs byl například považován za univerzálního génia skupiny. Jeho dílo zahrnovalo nejen malbu a grafiku, ale také sochařství, scénografii, architekturu, hudbu a poezii. Mezi svými spolubojovníky se těšil velké vážnosti díky svému mimořádnému talentu. Dokonce i Salvador Dalí, vůdčí osobnost surrealismu, jej obdivoval a měl jej označit za "Dalího Němců". Ernst Fuchs vystavoval svá díla po celém světě a obdržel četná veřejná ocenění. Největší sbírka jeho děl na světě je dnes vystavena v jím samotným ještě za života otevřeném "Ernst Fuchs Museum" ve Vídni.
Ke škole Fantastického realismu patřil také malíř Rudolf Hausner. Již v roce 1959 mohl vystavovat svá díla na documenta II, následovaly četné výstavy doma i v zahraničí. Byl jmenován vysokoškolským profesorem jak na Hochschule für bildende Künste v Hamburku, tak na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Hausner opakovaně získal ceny a vyznamenání, například Burda-Preis za malbu v Mnichově nebo Rakouskou státní cenu za malbu.
Fantastický realismus však našel své příznivce i v Německu. Jedním z nejznámějších představitelů byl malíř, grafik a sochař Paul Wunderlich. Jeho dílo bylo mezinárodně oceněno, například v Německu, Francii a Itálii. Působil jako profesor na Hochschule für bildende Künste Hamburg a v roce 1997 obdržel Spolkový kříž za zásluhy. Jeho výstavní činnost jej zavedla po celém světě, mimo jiné do Minneapolis, Paříže, Tokia a Bruselu, a byl také pozván na documenta III.
Ikonické dílo, které by dnes mohlo stát reprezentativně za tento malířský styl – jako například "Adele Bloch-Bauer I" od Gustav Klimt pro secesi nebo "Modrý jezdec" od Franz Marc pro expresionismus – sice umění Fantastického realismu nevytvořilo. Publikum však zůstává trvale fascinováno fantasticko-groteskními a přitom často velmi dekorativními díly. Dodnes se pravidelně konají výstavy věnované tomuto stylu a těší se mimořádné oblibě.
gran popularidad.
