Zlato v umění: Obrazy a sochy ve zlatém lesku

Ušlechtilý kov zlato vždy působil na lidi zvláštním kouzlem. Je považován za vzácný a cenný, a tím se stal symbolem slávy a bohatství. Kromě toho sloužil jako platební prostředek, je oblíbeným materiálem pro šperky a také v umění má zlato tisíciletou tradici.

Popularita zlata je bezpochyby především důsledkem jeho jedinečné barvy a jemného lesku, stejně jako materiální hodnoty. Kromě toho mělo zlato vždy i velký symbolický význam, například v mnoha náboženstvích a v mytologii. Některá náboženství považují zlato za přímý výraz božského, jiné kultury spojují se zlatem magické vlastnosti a přirovnávají jeho lesk ke světlu slunce.

Význam zlata pro mnohá náboženská společenství lze rozpoznat i z toho, že při výzdobě sakrálních staveb bylo často používáno zlato a mnoho liturgických nebo rituálních předmětů, jako jsou kříže, kalichy nebo hrobové přídavky, bylo vyrobeno ze zlata. Symbolika tohoto ušlechtilého kovu hrála důležitou roli také v zlatém malířství a u zlatých soch, kromě toho však i jeho materiální vlastnosti přispěly k tomu, že se zlato stalo v umění velmi oblíbeným materiálem.

Zlato slouží jako materiál v umění již tisíce let

Zlato má pro použití v malířství a sochařství oproti jiným kovům několik výhod. V přírodě se totiž vyskytuje již v podobě, v níž může být přímo zpracováno. To znamená, že není třeba ho složitě míchat s jinými kovy do slitiny. Zlato tak spolu s mědí patří mezi první kovy, z nichž lidé vyráběli nástroje, šperky a jiné předměty. Pro zlato jako materiál pro předměty denní potřeby, ale také pro obrazy a sochy, hovoří i jeho odolnost. Nerezaví a může proto přetrvat několik století, aniž by se změnilo. Ačkoliv je zlato velmi stálé, dá se velmi dobře a snadno zpracovávat. Protože je poměrně měkké, dá se snadno tvarovat, například válcovat, tepat nebo rozemílat na prášek. Díky těmto vlastnostem se zlato hodí jak pro malířství, tak pro sochařství.

Techniky a metody ve zlatém malířství a pro zlaté sochy

Ve zlatém malířství existují různé metody, jak ušlechtilý kov používat. Ve středověku sloužilo zlato zpočátku často pouze jako pozadí obrazu. Bylo vyválcováno do zlatých plátků a naneseno na podklad obrazu. Na tento neutrální, ale intenzivně lesklý tzv. "zlatý základ" byly poté barvami namalovány vlastní motivy, jako například scény s lidmi nebo krajiny. Tato technika je známá především z náboženského ikonopisu a deskové malby.

Kromě toho však může být zlato používáno i podobně jako olejové nebo temperové barvy jako výtvarný prvek. Tak lze zlato ve formě plátkového zlata využít k tvorbě motivů nebo k aplikaci akcentů a ozdob na obrazy. Široce známými příklady tohoto postupu jsou obrazy "Adele Bloch-Bauer I" a "Der Kuss", u nichž malíř Jugendstilu Gustav Klimt částečně použil také plátkové zlato.

Také v sochařství má zlato dlouhou tradici. Stejně jako ve zlatém malířství existují i u zlatých soch různé techniky zpracování. Z mnoha kultur jsou známy sochy, které byly vyrobeny z masivního zlata. Za tímto účelem se zlato roztaví a odlévá do formy nebo se gravíruje. Často byly také objekty ze dřeva nebo kovů pokryty plátkovým zlatem a následně leštěny. Slavným příkladem zlatých soch je pohřební maska Tutanchamona ze Starověkého Egypta.

Vrcholné období zlatého umění a jeho renesance ve 20. století

I když bylo zlato v obrazovém umění obecně velmi oblíbené, existovala i období v dějinách umění, kdy poněkud vyšlo z módy. První použití zlata v umění je doloženo ze Starověkého Egypta. Zde bylo zlato používáno především v souvislosti s uctíváním bohů a faraonů, stejně jako pro sarkofágy a pohřební přídavky. Také ze starověkého Řecka je zlato známo jako materiál pro ornamenty na sochách.

Svého prvního vrcholu v Evropě dosáhlo zlato v umění od 1. století n. l. V následujících stoletích bylo zlato v umění často používáno i kvůli svému mnohostrannému významu. Ušlechtilý kov tak sloužil například jako symbol slunce, světla, stálosti, moudrosti, bohatství nebo božské podstaty. První pokles obliby zlata v umění nastal od 15. století. V té době se prosadilo přesvědčení, že zlato svým silným a svévolným leskem přezáří všechny ostatní barvy a narušuje dojem z obrazu. Jako další důvody pro odmítání použití zlata v umění se v literatuře uvádí také rozpor mezi vysokou materiální hodnotou a intelektuálním nárokem výtvarného umění. Také elitářský obraz zlata jako velmi cenného ušlechtilého kovu, který byl vyhrazen pouze vyšší vrstvě, se uvádí. Trvalo až do počátku 20. století, než zlato tento cejch mohlo do značné míry setřást.

První přiblížení ke zlatu bylo mimo jiné patrné u Gustav Klimt v jeho "zlaté fázi". Od 50. let 20. století se k tomu přidali další umělci a umělkyně. Tak například Robert Rauschenberg, jeden z nejvýznamnějších umělců pop-artu, vytvořil svá slavná "Gold Paintings" a James Lee Byars zacházel ve svých prostorově rozsáhlých abstraktních sochách se zlatými plátky téměř okázale. Nejpozději od 80. let 20. století je zlato v umění opět plně rehabilitováno a s tímto materiálem dnes pracuje tolik umělců jako od středověku ne.

Konají se velké výstavy na téma "Zlato v umění", jako například v roce 1991 "Zlatý věk" ve Stuttgartu nebo "Zlato" v Vídeňském Belvederu, a také muzea zlata, jako například slavné "Museo del Oro" v Bogotě, se těší velké oblibě u veřejnosti.