Vídeňská secese – Průkopníci rakouské avantgardy
"Každé době její umění, umění své svobody": tak znělo heslo "Vídeňské secese" – onoho sdružení umělců, které na přelomu století ovlivnilo nejen umění v Rakousku, ale i v celé Evropě. Přibližně 50 umělců, architektů a designérů se v roce 1897 ve Vídni sešlo, aby konzervativnímu establishmentu postavilo moderní pojetí umění. Plánovali radikální obnovu, která měla vídeňskému umění dodat progresivitu, odvahu a otevřenost vůči všem stylům a vývojovým směrům.
Obrana moderního myšlení v umění
Na přelomu 19. a 20. století se umění v mnoha zemích Evropy nacházelo v období obnovy. V mnoha místech vznikala umělecká sdružení, která chtěla přerušit tradiční pojetí výtvarného umění. To platilo i v Rakousku, kde tehdy konzervativní "Genossenschaft der bildenden Künstler Wiens" určovala zásady umělecké politiky. Mnozí mladí vídeňští umělci se však s akademickým a historizujícím chápáním umění této "Genossenschaft" neztotožňovali a cítili se — zejména při výstavách — neadekvátně zastoupeni. V reakci na to založilo přibližně 50 progresivních umělců, architektů a designérů dne 3. dubna 1897 nezávislé umělecké sdružení "Vídeňská secese", mezi nimiž byli Gustav Klimt, Koloman Moser, Otto Wagner, Josef Hoffmann, Joseph Maria Olbrich a Carl Moll. Jejich cílem byla moderní umělecká politika, která by zohledňovala jak domácí avantgardu, tak i zahraniční umělce. Vzor spatřovali v secesním stylu.
"Secesní styl" – Art Nouveau po rakousku
Stylisticky se vídeňští secesionisté hlásili k Art Nouveau, které se na přelomu století v Evropě prosazovalo. Typickým rysem tohoto směru byla myšlenka jednoty výtvarného umění, architektury, řemesla a designu. Umění nemělo už probíhat jen v muzejích, ale mělo být přítomné v každodenním životě lidí. Koncepce vycházela z britského hnutí "Arts and Crafts". Důraz kladli na vysokou kvalitu a kriticky se stavěli k masové výrobě, kterou umožnila industrializace. Secesní styl byl moderní a otevřený, zároveň však znovu stavěl přírodu do centra jako vzor. Typickými znaky byly rostlinné motivy a ornamenty, plynulé linie a také geometrické či abstraktní zdobení. Tyto prvky se uplatňovaly v nejrůznějších žánrech – na obrazech, sochách, v architektuře, na nábytku, špercích či skleněných výrobcích. Díky silnému vlivu Vídeňské secese se tento způsob navrhování v Rakousku brzy začal označovat jednoduše jako "secesní styl". Navíc se díky intenzivní aktivitě hnutí Vídeň během několika let stala evropským centrem tohoto směru.
Infrastruktura pro modernu: výstavní dům, umělecký časopis a řada výstav
Po svém vzniku se secesionisté pustili okamžitě do práce. Již v roce 1898 byly položeny první důležité základy: zorganizovali první kolektivní výstavu ve Vídni, podle návrhu architekta Josepha Marii Olbricha byl postaven vlastní výstavní dům a poprvé vyšlo umělecké časopis "Ver Sacrum", které se stalo ústředním periodikem Secese. V něm se publikovaly příspěvky nejen zástupců vídeňské secese, ale také avantgardních básníků a literátů z domova i zahraničí. Hlavní činnost secesionistů však spočívala v organizaci výstav – s účastí domácích i zahraničních umělců. V roce 1900 poprvé široké veřejnosti představili anglické hnutí "Arts and Crafts". Následovaly výstavy věnované mimo jiné starojaponskému umění nebo francouzským impresionistům. Mezi dodnes nejznámější akce patří "Beethovenova výstava" z roku 1902. Pro velkého skladatele navrhl Josef Hoffmann výstavu – dnes bychom řekli multimediální přehlídku – s obrazy, mozaikami, reliéfy, sochami a nábytkem od 20 secesních umělců. V tomto rámci byly představeny jak slavný 34 metrů dlouhý Beethovenův pás "Beethovenfries" od Gustava Klimt, tak Klingerova socha Beethovena.
Vídeňská secese dnes
Duch Vídeňské secese přetrvává dodnes. "Společenství výtvarných umělců Vídeňské secese" navazuje na tradici své legendární předchůdkyně a v historické budově Secese provozuje galerii současného umění světového významu. Stejně jako dříve zůstává místo nezávislé a věnované výhradně umělecké avantgardě. V rámci 10–15 výstav ročně zde má být prostoru pro aktuální a významné tendence mezinárodního a rakouského umění. Mezi umělci, kteří zde v posledních desetiletích vystavovali, byli mimo jiné Peter Doig, Ed Ruscha, Anthea Hamilton, Nicole Eisenman, James Lee Byars, Sarah Lucas, Thomas Hirschhorn a Albert Oehlen.
