Zátiší: Krása v každodennosti

Pablo Picasso "Nature morte aux tulipes" (Zátiší s tulipány), Paul Cézanne "Bouilloire et fruits" (Konvice s ovocem) nebo Vincent van Gogh "Vase avec marguerites et coquelicots" (Váza s chrpami a máky) – za více než 40 milionů dolarů byla tato zátiší prodána a tím se dostala na seznam nejdražších obrazů všech dob. Právě zde se ukazuje, že tento žánr je již po staletí nesmírně oblíbený jak u umělců, tak i u publika. Možná je to i tím, že zátiší nezobrazují slavné osobnosti, dramatické západy slunce ani bitevní scény, ale zcela obyčejné předměty, které jsou však uspořádány velmi esteticky a virtuózně. Typickými objekty těchto obrazů jsou květiny, ovoce, kuchyňské náčiní, zvěřina, ryby, knihy, svíčky, hodiny a hmyz. Jaké předměty jsou nakonec zvoleny, kolik jich je a jak jsou ve skladbě obrazu uspořádány, se může lišit podle stylu, námětu a požadované symboliky. Název "zátiší" pochází z nizozemského výrazu "Still Leven", který se začal používat na počátku 18. století, souběžně se prosadil také francouzský termín "Nature Morte". Mnoho slavných umělců posledních 300 let se tomuto námětu věnovalo, například Auguste Renoir, Claude Monet, Lovis Corinth, Alexej von Jawlensky, Max Beckmann, Paula Modersohn-Becker, Giorgio de Chirico, Kurt Schwitters, Andy Warhol, Markus Lüpertz nebo Jeff Wall.

Od 17. století je zátiší oblíbeným námětem

Zobrazení každodenních předmětů v umění je známo již od starověku, ale aby se zátiší vyvinulo v samostatný žánr, trvalo to ještě několik století. Jeho počátky sahají jak do starověkého Egypta, tak do řecké a římské antiky. Z tohoto období známe nástěnné malby, mozaiky a reliéfy, které se již velmi blížily ideji zátiší. Také z pozdějších epoch, jako je renesance, známe podobná díla, ale po dlouhou dobu sloužila kompozice předmětů pouze jako doprovod k hlavním scénám s postavami. O samostatném rozvoji zátiší jako hlavního tématu můžeme hovořit až od 17. století. Od období baroka začali umělci po celé Evropě komponovat obrazy z prostých každodenních předmětů. Zejména v Nizozemsku, ale i ve Španělsku a Itálii se tyto malby těšily rostoucí oblibě. V 18. století s nástupem klasicismu zájem o malbu zátiší poněkud opadl, ale v 19. století byli to především impresionisté, kteří tento žánr znovu oživili studiem květin, ovoce, zbraní nebo prostřených stolů. V následujících obdobích se zátiší nakonec ustálilo jako samostatné téma a umělci hledali nové, moderní interpretace. V malířství raného 20. století se tomuto motivu věnovali jak kubisté jako Pablo Picasso a Georges Braque, tak i expresionisté ze skupiny "Brücke" a "Blauer Reiter". Také v pozdějších stylech, jako je surrealismus a pop-art, zůstalo zátiší důležitým žánrem. Marcel Duchamp vytvořil svými "Readymades" – dalo by se říci – dokonce trojrozměrné verze zátiší. Dnes se myšlenka estetického aranžování a zobrazování běžných předmětů objevuje nejen v umění, ale i v dalších oblastech života. Zejména ve fotografii – a především v reklamní – se inscenování každodenních objektů vyvinulo v samostatnou disciplínu. A od doby, kdy mají smartphony vysoce kvalitní fotoaparáty, jsou fotografie jídel z časových os Facebooku, Instagramu a dalších sociálních sítí téměř neodmyslitelné.

Co je zátiší? Znaky mnohostranného žánru

I když bylo zátiší v uměleckých epochách posledních staletí často velmi odlišně pojímáno, jeho charakteristické rysy se téměř nezměnily. Až do současného umění, kde jsou zátiší moderně interpretována, tyto obrazy zobrazují téměř výhradně neživé předměty každodenního života. Nejčastěji se malují květiny, ovoce, zelenina, ulovená zvěř a ryby, pečivo, nádobí a příbory, zbraně, knihy nebo hudební nástroje. Skutečné umění spočívá v pečlivém uspořádání objektů, jejich nasvícení a malířském provedení. I když jsou zátiší často velmi detailní, nejde v nich o co nejrealističtější zobrazení objektů. Spíše jen předstírají pravdivost a poskytují iluzi reality. Ve své často dokonalé, opulentní a smyslné formě se obrazy stávají zrcadlem touhy a přání diváků.

Také z hlediska malířského procesu má zátiší určitá specifika. Na rozdíl od jiných žánrů, jako jsou portréty nebo krajiny, se zde zobrazované objekty po dlouhou dobu nemění ani nepohybují. Proto se tyto motivy výborně hodí pro důkladné studie a zkoumání objektů. Mnoho umělců proto na zátiších cvičilo své schopnosti zobrazovat prostor, světlo, barevnou kompozici a perspektivu. I Vincent van Gogh měl tento žánr využívat k experimentům s různými malířskými technikami a nanášením barev. "Zátiší jsou začátkem všeho," měl podle dochovaných slov říci nizozemský malíř.

V zátiší hraje důležitou roli symbolika objektů

Kromě uměleckého ztvárnění a aranžování objektů má v zátiších velký význam také symbolika předmětů. Jak v celku, tak i jednotlivě odkazují na druhou rovinu významu. Velké kytice květin nebo ovoce jsou považovány za symbol blahobytu, zvláště pokud mají zjevně exotický původ. Také lovecká zátiší s divokou zvěří a zbraněmi představují určitý luxus, stejně jako malby s bohatě prostřenými stoly. Ale i jednotlivé předměty mohou nést pro obraz důležité poselství. Například cukr symbolizuje smyslnost a citron střídmost. Chléb a víno se považují za odkazy na křesťanskou eucharistii a ústřice představují hříšné pokušení. Břečťan a klasy obilí mohou naznačovat věčný život a znovuzrození, zatímco kvetoucí květiny obvykle symbolizují lásku a krásu. Určité druhy květin mají navíc specifický význam – například karafiáty nebo růže s trny připomínají utrpení Krista. Zvláštním subžánrem se staly takzvané vanitas obrazy. Pomocí různých objektů zde umělci upozorňují na pomíjivost lidského života a vybízejí diváky k morálnímu zamyšlení nad vlastním životním stylem a existencí. Lebka jednoznačně poukazuje na konec života. Jemnějšími, ale symbolicky podobnými motivy jsou hořící svíčky, hodiny či přesýpací hodiny, rozbité sklo, vadnoucí květiny, hnijící ovoce nebo brouci, červi a mouchy. V historii zátiší se však symbolický obsah a moralizující charakter postupně vytrácely a ustupovaly estetickému dojmu. Charakteristické výtvarné prvky však zůstaly a objevují se i v současných dílech, která zátiší moderně interpretují.