Surrealismus: umění jako z jiného světa

Umění surrealismu působí, jako by pocházelo z bizarního paralelního světa: zobrazuje neskutečné scény, které se zdají vycházet ze snů, vizí nebo stavů opojení. V částečně absurdních obrazových kompozicích se setkávají podivné bytosti a záhadné fantastické postavy s deformovanými objekty. Realita a logika jsou zcela vyřazeny z provozu. Díla působí někdy rozporně, někdy tajemně - někdy znepokojivě, ale také poeticky a s humorem.

Svým uměním chtěly surrealistky a surrealisté na počátku 20. století vytvořit přístup ke světu, který leží za hranicemi viditelné reality. Nezřídka jejich díla představovala pro publikum hraniční zkušenosti a zpochybňovala vnímání reality. Přesto - nebo možná právě proto - se surrealismus vyvinul v jeden z nejvýznamnějších stylů dějin umění. Dodnes jeho obrazový jazyk a filozofie rezonují ve světě umění.

Surrealismus - aktuální a oblíbený již 100 let

Historie surrealismu v malířství začala v Paříži na počátku 20. let 20. století. Byl součástí širšího hnutí, které zasáhlo celou uměleckou scénu. Ve francouzské metropoli se zformovala skupina umělců, k níž kromě malířů patřili také fotografové, spisovatelé a filmaři. Mezi rané surrealisty patřili mimo jiné Max Ernst, Salvador Dalí, Joan Miró, Man Ray, Yves Tanguy, René Magritte a Luis Buñuel. Jejich první výstava se konala v roce 1925 v Paříži.

Vrcholná fáze surrealismu trvala přibližně do roku 1950, avšak i poté zůstal ve světě umění přítomný a vlivný. Sloužil jako inspirace pro mnoho dalších stylů, například pro různé varianty abstraktní malby nebo fantastický realismus. I přibližně 100 let poté surrealismus fascinuje publikum. Mnohá díla surrealismu, například "Trvalost paměti" Salvador Dalí, "Zpívající ryba" Joan Miró nebo "Syn člověka" René Magritte, patří k nejslavnějším motivům v dějinách umění. Také výstavy a muzea věnovaná dnes tvůrcům surrealismu se pravidelně stávají velkými magnety pro návštěvníky.

Lidská psychika jako zdroj inspirace

Surrealistky a surrealisté sledovali ve své filozofii skutečně velký cíl: nechtěli nic menšího než zrevolucionovat myšlení celého lidstva. Základní myšlenkou surrealismu bylo, že nevědomým impulsům má být přikládán větší význam než logice a racionalitě. Skutečná síla spočívala v imaginaci, která pramení z hlubin lidské psychiky. Pouze tehdy, je-li duch osvobozen od veškerých omezení racionální kontroly, může člověk dosáhnout vyššího poznání a umělecké síly.

Významný vliv na teorii surrealistek a surrealistů měly poznatky Sigmund Freud. Rakouský psycholog v té době předložil svou průkopnickou práci o psychoanalýze. Ve své hlubinně psychologické teorii zdůraznil význam podvědomí, nevědomí a snů. Z toho si umělkyně a umělci surrealismu odvozovali také své zásady jednání: existence reality (a tím i její vnímání) byla zcela zpochybněna.

Současně přestala být přijímána jako referenční bod a zdroj obrazových motivů. Místo toho hledali tvůrci inspiraci ve snech, fantaziích, stavech opojení, vizích nebo psychotických stavech. Své umění chápali jako ventil, jímž se mohly nefiltrovaně vyjadřovat touhy, pudy a utrpení. V mnoha oblastech umění se se surrealismem zrodila forma "nadreality".

Dějiny surrealismu: dva odlišné (stylové) směry

Mezi surrealistkami a surrealisty panovala na teoretické úrovni z velké části shoda v tom, co chtěli svým uměním vyjádřit. Nevedlo to však k jednotnému formálnímu jazyku surrealistických obrazů. Naopak se v rámci surrealismu měly vyvinout dva větší proudy. Ty se lišily především ve volbě motivů a obrazových objektů.

Veristický surrealismus (nebo také hyperrealistický surrealismus) v tomto ohledu stále vykazuje konkrétní vazbu na realitu. Tvůrci zpravidla používali reálné obrazové předměty, často je však silně deformovali nebo zcizovali. Kromě toho kombinovali objekty, které by se v realitě nikdy neobjevily v jednom kontextu. Znaky surrealismu odhalují různé vlivy předchozích epoch a umělců, například Hieronymus Bosch, Henri Rousseau, Giorgio de Chirico, stejně jako kubismus nebo dadaismus. Spojení reálných objektů a absurdních obrazových kompozic činí umění surrealismu na jedné straně velmi matoucím, na druhé straně však mimořádně fascinujícím. Realita a fikce již nelze od sebe oddělit a subjektivní vnímání se ocitá v nejistotě.

Abstraktní surrealismus (také absolutní surrealismus) se naproti tomu jeví jako z velké části odpoutaný od reality. Zde obrazové motivy vycházejí výhradně ze svobodné fantazie a podvědomí. Umělci jako Max Ernst nebo Joan Miró se v tvůrčím procesu řídili výhradně svou spontánní inspirací. Intuitivně malovali abstraktní tvary, vzory a struktury nebo fantastické bytosti a krajiny, které měly s realitou jen málo společného. I když se zdá, že lze rozpoznat ten či onen předmět, obrazové objekty se nakonec vzpírají jednoznačnému zařazení.

V umění surrealismu byl umělecký proces znovu vynalezen

Surrealistky a surrealisté nevstupovali na nové území pouze v oblasti motivů. Zpochybňovali také celý tvůrčí proces - od hledání nápadů až po techniky. Mnozí viděli ve svém podvědomí zdroj své kreativity.

Aby čistou inspiraci neovlivnilo přílišné přemýšlení, experimentovali s různými postupy. Jednou z nejdůležitějších technik absolutních surrealistek a surrealistů se stalo "automatické psaní". Při něm tvůrci následovali své spontánní asociace a rychle a nefiltrovaně přenášeli své vnuknutí na papír. Někteří šli ještě dál a pracovali v polospánku nebo pod vlivem alkoholu a drog. Někteří dokonce hledali inspiraci v neurotických a psychotických stavech.

Znaky surrealistického umění: experimentování s technikami a materiály

Také při realizaci motivů, které vycházely z hlubin jejich duše, se surrealistky a surrealisté vydávali novými cestami. Sice používali známé techniky, jako je malba olejovými barvami, kresby tužkou a uhlem i litografie. Kromě toho však hledali další umělecké postupy, které by jim poskytly svobodu vyjádřit svůj myšlenkový svět bez vnějších vlivů.

Důležitou technikou surrealismu se stala koláž. Umělkyně a umělci montovali nejrůznější předměty, jako jsou látky, papír a nejrůznější nalezené objekty, na dřevěné desky nebo kartony. Jak náhoda, tak spontánní a nekonvenční kompozice objektů zde hrály důležitou roli. Velmi podobně je tomu u frottage. Při této technice se povrchové struktury předmětů přenášejí na papír obtiskováním.

I při grattage vznikají obrazy pouze částečně záměrně. Při této technice se nanáší několik vrstev barvy, například olejových barev nebo voskových pastelek, jedna přes druhou. Následně se obrysy obrazových objektů vyškrabují ostrým předmětem, čímž vznikají vícevrstvé barevné linie a plochy.

Mnohé techniky surrealistického umění dnes patří ke standardnímu repertoáru výtvarného umění.