Velcí malíři romantismu: Friedrich, Turner, Spitzweg
Caspar David Friedrich – slavný německý malíř romantismu
Caspar David Friedrich (1774 – 1840) je nejvýraznější německý malíř romantismu. Friedrich měl jedinečnou schopnost převádět lidské emoce do obrazů krajin. Zpracovával existenciální otázky lidské existence tím, že inscenoval odpovídající scény přírody a krajiny.
Jeho styl se vyznačoval někdy idylickým, jindy dramatickým zobrazením. S velkou dokonalostí a láskou k detailu vytvářel téměř fotorealistické krajinné pohledy. Friedrichovi však nikdy nešlo o věrnou dokumentaci přírody. Inspiroval se sice skutečnými krajinami po celém Německu. Ve svých obrazech pak ale ze svých dojmů konstruoval fiktivní svět.
Témata malířů romantismu
Období romantismu se výrazně vymezovalo vůči osvícenství v klasicismu. Jeho představitelé viděli v logice a rozumu zásadu veškerého lidského jednání. Chování vedené rozumem mělo připravit cestu k pokroku a inovacím a vyřešit společenské problémy. Romantici se naopak obávali, že v čistě racionálně formovaném světě by trpěla lidská duše. Proto chtěli znovu silněji zdůraznit rovinu citů.
Sny, fantazie, spiritualita a mystika
Umělci romantismu se zabývali emocemi, sny a fantaziemi lidí, ale také spiritualitou a mystikou. Období romantismu bylo rovněž reakcí na politické a společenské změny v 18. a 19. století, jako byla Francouzská revoluce a industrializace. Mnoho lidí toužilo po klidu a bezpečí. Utíkali do idyly přírody, do světů fantazie a zabývali se sami sebou, místo aby se vyrovnávali s realitou.
Tento životní postoj se projevil také v tématech obrazů romantismu. Malující se soustředili na motivy, v nichž stálo v popředí individuum – jak v přeneseném smyslu, tak zcela konkrétně. Malířky a malíři romantismu ve svých dílech zpracovávali témata jako touha, pomíjivost, sny, strachy, vášeň nebo melancholie.
Kromě subjektivních pocitů se však zabývali také náboženskými nebo spirituálními motivy. Tyto obsahy umělkyně a umělci romantismu ztvárňovali v různých skupinách motivů, například v idylických okamžicích s páry, rodinami nebo společnostmi, majestátních krajinách nebo dramatických scénách z mystiky a bájí.
Krajiny jako oblíbený motiv
Krajiny tvořily velké těžiště romantické malby. Malířky a malíři romantismu ve svých opulentních dílech oslavovali krásu a vznešenost přírody. Nevytvářeli však jen zvlášť estetické a nádherné dojmy krajin. Umělci své motivy často symbolicky nabíjeli, aby přenášeli emoce nebo sdělovali poselství.
Caspar David Friedrich – slavný německý malíř romantismu
Caspar David Friedrich (1774 – 1840) je nejvýraznější německý malíř romantismu. Friedrich měl jedinečnou schopnost převádět lidské emoce do obrazů krajin. Zpracovával existenciální otázky lidské existence tím, že inscenoval odpovídající scény přírody a krajiny.
Jeho styl se vyznačoval někdy idylickým, jindy dramatickým zobrazením. S velkou dokonalostí a láskou k detailu vytvářel téměř fotorealistické krajinné pohledy. Friedrichovi však nikdy nešlo o věrnou dokumentaci přírody. Inspiroval se sice skutečnými krajinami po celém Německu. Ve svých obrazech pak ale ze svých dojmů konstruoval fiktivní svět.
Jedním z nejslavnějších Friedrichových obrazů je "Poutník nad mořem mlhy". Obraz vznikl přibližně v roce 1818 a zobrazuje muže viděného zezadu. Stojí na skále a hledí na krajinu s impozantními, dynamickými útvary mraků. Friedrichův obraz byl vykládán různými způsoby. Mohl by tak představovat dosažení cíle a propojení s přírodou, ale může být také chápán jako symbol přechodu z pozemského světa na onen svět, jako výraz melancholie nebo samoty.
William Turner – průkopník malby světla
William Turner (1775–1851) patří k nejvýznamnějším malířům anglického romantismu. Už na konci 18. století byl pevnou součástí londýnské umělecké scény. Krátce po dvacítce vystavil své první obrazy, na konci dvacátých let byl již jmenován profesorem na Royal Academy.
Mezi Turnerova oblíbená obrazová témata patřily mořské scenérie, krajiny a městské veduty. Anglický malíř romantismu nacházel své motivy nejen ve své vlasti, ale i na mnoha cestách. Maloval tak různé evropské pamětihodnosti, například benátské kanály, průsmyk Gotthard, skálu Loreley nebo Stonehenge.
William Turner ve svých dílech zrcadlil krásu, mystiku a sílu přírody. Aby co nejpůsobivěji zachytil charakter a atmosféru svých motivů, rozvinul způsob malby, který byl ve své době přímo revoluční. Místo toho, aby se omezoval na realistické zobrazení svých motivů, chtěl ve svých dílech vyjádřit něco ze svého subjektivního vnímání. Údajně jednou řekl:
"Mým úkolem je malovat to, co vidím, ne to, o čem vím, že tam je"
Proto se nesoustředil na věrnost detailu a realismus, ale na zachycení světelných podmínek, hry barev a nálady okamžiku.
Také ve svém obrazu "Velký kanál v Benátkách" z roku 1835 se soustředil na oslnivé světlo jediného okamžiku. Jak oblaka na obloze, tak světlé stavby odrážejí sluneční světlo. Budovy vlevo i vpravo od kanálu Turner pouze načrtl. Kromě toho čím dále ustupují do pozadí obrazu, tím více rozpouštěl obrysy domů. Tímto způsobem malby je William Turner dnes považován za významného průkopníka impresionismu.
Carl Spitzweg – šibalský kronikář své doby
Carl Spitzweg (1808 – 1885) je nejznámější malíř období biedermeieru. Toto období trvalo v Německu od počátku do poloviny 19. století, a spadá tedy do fáze pozdního romantismu. Obě epochy se nepřekrývaly jen časově.
Znaky umění biedermeieru vykazovaly zřetelné paralely s romantismem. Také Carl Spitzweg stál plně v tradici malby romantismu. Ovládal mimořádně realistický způsob malby. Předměty obrazu propracovával velmi detailně, aby působily co nejvěrněji skutečnosti. K jeho motivům patřily idylické krajiny a žánrové scény.
Spitzweg často portrétoval poněkud výstřední outsidery, například v díle "Chudý básník" (1839). V tomto obraze satiricky zpracoval poněkud idealizované povolání spisovatele. Ukázal básníka jako muže, který zjevně vykonává svou práci vleže v posteli během dne. Žije sám v malém, skromném a pravděpodobně chladném bytě, ale nezdá se být nešťastný. Dnes bychom řekli, že Carl Spitzweg tímto obrazem vytvořil symbol okřídleného úsloví o "umění, které neuživí".
I po 250 letech je malba romantismu stále aktuální
I když malba romantismu od poloviny 19. století zpočátku poněkud ztratila na významu, měla stále velký vliv na různá následující umělecká období.
Mnohé impulzy, které malířky a malíři romantismu přinesli, byly dále rozvíjeny v následujících stylech. Například impresionisté se inspirovali způsobem, jakým William Turner zobrazoval světlo a atmosféru. Také co nejvěrnější způsob zobrazení umění romantismu byl později znovu převzat, například v Nové věcnosti na počátku 20. století. I v současné kultuře lze znovu rozpoznat stopy romantiků a jejich duchovního postoje.
Malířky a malíři romantismu se dnes těší velké oblibě
Díla umělců romantismu, jako jsou Caspar David Friedrich nebo William Turner, se stále těší velké oblibě. Jejich obrazový jazyk je natolik univerzální, že i po více než 250 letech publikum fascinuje a dojímá. Jejich popularita spočívá v neposlední řadě v tom, že zpracovávali témata, která zaměstnávají všechny lidi bez ohledu na historický kontext, například lásku, touhu nebo melancholii.
Kromě toho i dnes mnoho lidí tváří v tvář přetrvávajícím velkým krizím ve světě znovu hledá bezpečí a idylu. Stejně jako v období romantismu se i zde únik do soukromí stále více jeví jako východisko. V mnoha trendech na sociálních sítích se tak dnes v jádru znovu objevují romantické myšlenky. Oslavují se například idealizované krajinné motivy nebo se vyzdvihuje útulná domácí pohoda. Zdá se, že umění romantismu a jeho poselství jsou i dnes stále aktuální a současné.
Vybraná díla o velkých malířích romantismu
