Pět slavných francouzských impresionistů

V dějinách umění patří impresionismus k epochám s největšími inovacemi. V podstatě se impresionisté pokusili o něco nemožného: své obrazy již nechápali jako zrcadlo reality, ale chtěli zprostředkovat atmosféru. Na svou dobu revoluční přístup, který měl malířství trvale změnit.

Impresionismus vznikl v Paříži přibližně od poloviny 19. století. Mladá generace umělců se již nedokázala ztotožnit s malířstvím, jak bylo vyučováno na akademiích a jak bylo očekáváno muzei a galeriemi. Především se velmi skepticky stavěli k realismu. Nechtěli již zobrazovat motivy údajně "správně" či objektivně, ale přenášet na plátno své subjektivní vnímání světa. Zaměřili se proto na světelné podmínky a atmosféru a na to, jak je lze vyjádřit malířskými prostředky.

Mezi těmito mladými umělci byli dnes tak slavní impresionisté jako

• Claude Monet,
• Pierre-Auguste Renoir,
• Edgar Degas,
• Camille Pissarro a
• Édouard Manet.

Avantgardisté se však setkávali s odmítnutím většiny uměleckých kritiků. Jejich díla byla mimo jiné označována jako "ledabylá", "nedokončená" nebo jako práce "bláznů". Byli také důsledně vylučováni z etablovaných uměleckých výstav. Impresionisté se však svých cílů nevzdali. Od roku 1873 se organizovali v "Société anonyme des artistes peintres, sculpteurs et graveurs etc." a pořádali vlastní výstavy.

Édouard Manet – individualista mezi francouzskými impresionisty

Francouzský impresionismus mu za mnohé vděčí – zároveň se od něj distancoval: Édouard Manet (1832–1883) zůstal po celou svou kariéru uměleckým solitérem, ale dokázal se vypracovat v jednoho z nejvýznamnějších malířů 19. století.

Vzor pro novou generaci umělců

Jeho pokrokový způsob malby vzbudil v uměleckém establishmentu jen malý zájem. Mladí avantgardní umělci ho však oslavovali jako velký vzor. Manet udržoval kontakty s mnoha umělci, kteří jsou dnes známí jako slavní impresionisté, například:

• Paul Cézanne,
• Claude Monet,
• Camille Pissarro,
• Edgar Degas
• Pierre-Auguste Renoir

Mnohé z těchto malířů ovlivnil, ale v tomto uměleckém kruhu nacházel inspiraci i sám.

Jeho rané dílo bylo ještě zřetelně ovlivněno realismem, postupně se však vymanil z úzkého korzetu tradičního malířství. Překračoval mnoho akademických konvencí a rozvíjel svou zcela individuální představu o tom, jak mají jeho obrazy vypadat.

Manetovy malířské techniky a způsoby vidění

V mnoha ohledech byl výrazně před svou dobou. Již v 60. letech 19. století maloval krátkými a zřetelně rozpoznatelnými tahy štětce. Díky tomuto způsobu malby měly zobrazované objekty méně detailů a ztrácely svůj realistický charakter.

Také perspektivu interpretoval nově. Zobrazovaným objektům dodával jen malou prostorovou hloubku, což vedlo k velmi plochému a přímému dojmu z obrazu. Navíc se ne vždy držel přirozených proporcí velikosti objektů vůči sobě.

Manetovy obrazy zaujaly jeho současníky také tím, že často působily velmi ponurým dojmem. Na rozdíl od trendu své doby používal velmi tlumenou barevnou paletu a dával neobvykle velký prostor černým a šedým tónům.

Rozmanitost motivů – často i provokativní

Spektrum jeho motivů zahrnovalo téměř všechna obrazová témata:

• portréty známých osobností, rodiny a přátel,
• žánrové scény při lovu, na pláži, v zahradě nebo při tanci,
• ženské akty,
• krajiny,
• mořské scény a
• zátiší s květinami, citronem nebo svazkem chřestu.

Mnohé z tradičních žánrů interpretoval velmi progresivně a tím vyvolal nejeden skandál:

• V "Snídaně v trávě" zobrazil nahou, velmi sebevědomou ženu ve společnosti dvou oblečených mužů.
• Také Manetovo zobrazení "Olympia" vyvolalo kontroverze. Kritici psali, že kvůli její světlé pleti působí jako mrtvola a obraz postrádá jakékoli pochopení malířství.

Dnes jsou tato díla, stejně jako mnohé další Manetovy obrazy, považována za milníky umění 19. století a předchůdce moderny. Mnohé z jeho impulzů převzali francouzští impresionisté v následujících letech do své vlastní tvorby.

Claude Monet – francouzský krajinář a hlavní postava impresionismu

Claude Monet – toto jméno je téměř symbolem malby francouzského impresionismu. Mnohé z jeho obrazů se staly ikonami této epochy, například obrazy leknínů, scény z jeho zahrady v Giverny a samozřejmě "Imprese, východ slunce", pravděpodobně jeho nejslavnější dílo.

Atmosféra místo zobrazení

Monet (1840–1926) neměl příliš v oblibě akademický malířský styl, který byl v polovině 19. století ještě silně spjat s realismem. Pouhé zobrazení světa v jeho obrazech se mu však zdálo nedostatečné. Cíl své malby definoval slovy:

"Úkolem umělce je zobrazit to, co se nachází mezi objektem a umělcem, totiž krásu atmosféry."

Tomu odpovídajícím způsobem vytvořil inovativní formu obrazové kompozice. Převzal k tomu různé podněty od přátelských umělců, jako byli Pierre-Auguste Renoir, Alfred Sisley nebo Camille Pissarro, ale také od anglických malířů, jako byli John Constable a William Turner.

Monet rozpracoval několik stylistických prostředků, které jsou dnes považovány za typické pro impresionismus:

• Aby zachytil atmosféru okamžiku, soustředil se na světlo scény a jeho vliv na barvy, stíny, kontrasty a kontury.
• Maloval pouze to, co vnímal v dané situaci. Zda tento dojem odpovídal skutečnosti, bylo druhořadé.
• Redukoval detaily zobrazovaných objektů a nechával jejich kontury rozostřit.
• Olejové barvy nanášel na plátno krátkými tahy štětce a tím napodoboval různé světelné efekty.

Takové série vytvořil mimo jiné z katedrály v Roue, ze stohů sena na poli nebo ze své zahrady v Giverny. Sotva lze působivěji zachytit na obrazech, jak se charakter krajiny může měnit s proměnlivým světlem.

Obrazy světové proslulosti

Monetovo Œuvre obsahuje četná dnes světově proslulá díla. Přesto lze uvést některé obrazy, které z jeho celkového díla vyčnívají.

Především je třeba zmínit "Impression, Soleil levant" (Imprese, východ slunce) z roku 1872. Obraz zobrazuje přístav Le Havre ve Francii v ranní mlze. Monet zde vše podřídil atmosféře scény. Téměř celý přístav je ponořen do pastelových barev mezi šedou a modrou, slunce svítí na obloze jako jednoduchý oranžový bod a ze lodí a přístavních zařízení jsou viditelné už jen siluety. Monet zde dokonale spojil všechny kompoziční principy francouzského impresionismu.

Nejvýznamnějšími vrcholy Monetovy tvorby jsou však obrazy leknínů. Od roku 1890 namaloval četné obrazy rybníka ve své zahradě v Giverny. Lekníny v různých barvách, odrazy na vodní hladině a hra světla ho inspirovaly k stále novým dílům.

Camille Pissarro – klíčová postava francouzského impresionismu

Jeho jméno nemusí být tak známé jako jména jeho kolegů Monet, Manet nebo Renoir. Přesto francouzský malíř Camille Pissarro (1830–1903) významně přispěl k rozvoji francouzského impresionismu.

Hodně experimentoval s barvami, motivy a nanášením barev a neustále hledal nové formy malířského vyjádření. Přitom byl v neustálém kontaktu s mnoha dalšími progresivními malíři své doby.

Pissarrovo přerušení s tradicí

Pissarro projevil již ve svých dvaceti letech velký zájem o inovativní umělce své doby. Namísto pokračování ve studiu na École de Beaux-Arts, kde se vyučovalo velmi tradiční malířství, se mimo jiné učil u Camille Corot.

Ten se již v polovině 19. století výrazně odvrátil od konzervativního akademického stylu a vydal se novými cestami ve světle a výběru barev. Prostřednictvím Corot se Pissarro dostal také do kontaktu se "školou z Barbizonu", která je dnes považována za "kolébku impresionismu".

Na svobodné malířské škole "Académie Suisse" se Pissarro nakonec setkal s Claude Monet a Paul Cézanne. V následujících letech pak vybudoval rozsáhlou síť avantgardních umělkyň a umělců. K nim patřili vedle Monet a Cézanne také Pierre-Auguste Renoir, Edgar Degas a Paul Gauguin. V tomto okruhu vznikla také myšlenka pořádat vlastní výstavy jako protest proti konzervativní umělecké a výstavní politice.

Co Pissarro zachycoval na plátně?

Pissarro svůj malířský styl v průběhu své kariéry opakovaně obměňoval. Začal malovat v době, kdy byla žádána především realistická reprezentace světa. Od toho se však rychle odvrátil a soustředil se na to, jak lze zachytit atmosféru okamžiku, světlo a subjektivní dojmy. Za tímto účelem redukoval detaily a pracoval širšími a krátkými tahy štětce. Jasné kontury zobrazovaných objektů stále více rozpouštěl, aby svým obrazům dodal větší lehkost. To mu navíc umožnilo dát více prostoru barvám.

Stejně jako mnoho dalších francouzských impresionistů se i Camille Pissarro věnoval převážně krajinomalbě. Patřily sem motivy jako

• pole,
• louky,
• lesy,
• zahrady,
• kulturní krajiny a
• uliční scény.

Podařilo se mu přitom přenést na plátno velmi osobitý pohled na své okolí. Přestože krajina byla vždy v popředí, často do svých motivů zahrnoval i lidi. Maloval například:

• rolníky na poli – "Sklizeň", 1882
• obyvatele města na rušných ulicích – "Pont-Neuf", 1902
• jemné náznaky existence člověka – "Továrna v Pontoise", 1873

Na první pohled tak Pissarrovy obrazy často působí jako čisté krajinné pohledy, ve skutečnosti však jde o malé studie každodenního života na venkově i ve městě.

Stejně jako Monet maloval Pissarro některé motivy opakovaně – pokaždé však v jinou denní dobu a za jiných povětrnostních podmínek. Mezi nejznámější díla těchto sérií patří pohledy z hotelového okna na "Boulevard Montmartre". Světlo, lidé a vozidla i domy se nacházejí v dokonalé harmonii – od jara do zimy, ve dne i v noci.

Pierre-Auguste Renoir – inovace se setkává s tradicí

Pierre-August Renoir (1841–1919) patřil k prvním impresionistům, a tedy k avantgardě své doby. Na rozdíl od mnoha svých malířských kolegů se však zcela nevzdal malířských postupů předchozích epoch. Dokázal naopak spojit tradici a modernu a do své tvorby zahrnul mimo jiné podněty z baroka/rokoka a renesance i z antických soch. Jeho osobitý styl z něj učinil jednoho z nejvýznamnějších francouzských impresionistů.

Umělecká cesta Renoir

Pierre-Auguste Renoir projevil zájem o výtvarné umění již velmi brzy. Často navštěvoval Louvre a studoval jak díla starých mistrů a antiky, tak i současných malířek a malířů.

Již ve 13 letech začal učňovství jako malíř porcelánu, poté studoval malířství na École des Beaux-Arts v Paříži. Paralelně navštěvoval ateliér švýcarského malíře Charles Gleyre, kde malovali mimo jiné i Claude Monet a Alfred Sisley.

Pod vlivem svých mladých kolegů se Renoir stále více distancoval od tradičního, realismu oddaného akademického malířství. Stejně jako jeho kolegové se soustředil na zachycení světla a atmosféry okamžiku.

Své pokrokové pojetí malířství mohl dále rozvíjet v "Société anonyme des artistes peintres, sculpteurs et graveurs etc.". Zúčastnil se také prvních dvou výstav organizovaných impresionisty.

Radost ze života jako ústřední motiv

Ačkoli Renoir často pracoval v okruhu svých impresionistických přátel, zachoval si velmi individuální styl malby. Na rozdíl od mnoha jeho kolegů pro něj nebyla realita referenčním bodem. Snažil se spíše vytvářet veselé a dekorativní obrazy s ideálními momenty.

Scény, které zobrazoval, tedy nemusely nutně odpovídat skutečnosti. Renoir proto své motivy často inscenoval. Například osoby, které měl portrétovat, pečlivě vybavoval vybraným oblečením a doplňky.

Také volbou barev přispíval k idealizaci svých motivů. Pastelovými barvami a výrazným nanášením barvy stupňoval své scény do smyslné, téměř snové roviny.

Tomu odpovídajícím způsobem si Renoir vybíral i motivy. Ve svých dílech často zobrazoval pozitivní stránky života:

• Jedno z jeho nejslavnějších děl "Snídaně veslařů" (1881) ukazuje takovou scénu. Mladí lidé zde sedí pohromadě v letní atmosféře v uvolněné náladě.
• Také "Bal du moulin de la Galette" (1876) zobrazuje veselé lidi, kteří si za krásného počasí živě povídají nebo tančí. Dokonale zachycené světelné efekty slunce a stínu autenticky přenášejí atmosféru tohoto dne v zahradní restauraci.

Ale i mnohá další Renoirova díla vyprávějí o každodenních okamžicích, kdy se lidé baví, například při koupání, v divadle nebo při tanci.

Renoir se proslavil především svými portréty. Zejména ženy ho fascinovaly. Jeho portrétní obrazy vždy staví do popředí jejich krásu a eleganci. To platí i pro jeho akty. Maloval ženská těla způsobem, který ve své smyslnosti vykazuje zřetelné paralely s barokem a rokokem. Takové ohlédnutí za dřívějšími epochami bylo základní součástí jeho umění. "Jsem člověk 18. století", napsal kdysi v dopise Claude Monet.

Edgar Degas – realista mezi impresionisty

Edgar Degas (1834–1917) patřil k významným představitelům umělecké avantgardy ve druhé polovině 19. století. Degas se pohyboval v kruzích francouzských impresionistů, toto označení si však nikdy nepřivlastnil. Od svých kolegů se zásadně lišil jak svým malířským stylem, tak i pojetím umění. Kvůli malému množství společných rysů s impresionisty nakonec spolupráci s nimi ukončil a naposledy s nimi vystavoval v roce 1886.

Proč Degas nebyl typickým impresionistou

Edgar Degas začal své umělecké vzdělání ve věku necelých 20 let. Zapsal se na École des Beaux-Arts v Paříži, ale školu brzy opustil. Nadále pracoval jako samouk, studoval a kopíroval exponáty v pařížských muzeích. Zpočátku se věnoval historické malbě a mohl svá díla vystavovat v tradičním, ale velmi konzervativním pařížském salonu.

Kontakt se současnými malíři, jako byli Manet, Cézanne nebo Renoir, změnil jeho styl malby. Patřil také k iniciátorům výstav impresionistů od roku 1874. Jeho obrazy však měly jen málo společného s díly, která tehdy francouzští impresionisté vytvářeli. Maloval mnohem jemnějším tahem štětce a u zobrazovaných objektů výrazně propracovával kontury a detaily. Občas však siluety rozmazával a vytvářel tak jakýsi efekt změkčení.

Degas také upřednostňoval jiný způsob práce než většina impresionistů. Spoléhat se na spontánnost a inspiraci vycházející ze situace odporovalo jeho umělecké koncepci. Odmítal také plenérovou malbu, která byla mezi impresionisty velmi oblíbená. Jeho práce se naopak zakládala na pečlivém plánování a kontrolovaných podmínkách.

Pro své obrazy používal již existující nebo vlastní kresby, nebo maloval zpaměti. Při malbě dával přednost uzavřeným prostorám s umělým světlem a ve svém ateliéru nechával své modely někdy celé hodiny setrvávat v určených pozicích.

Tanec jako hlavní motiv

Degas ve svých dílech zobrazoval především motivy ze současného života. Vedle scén z dostihů, výletů, varieté nebo společenských událostí maloval okamžiky z každodenního života prostých lidí, například pradlen, rolníků nebo žehlířky, jako v obraze z roku 1869.

Kromě toho ho zvláště fascinoval svět opery, tance a baletu. Také jedno z jeho nejslavnějších děl "Taneční třída" z roku 1875 ukazuje scénu s tanečnicemi a učitelem tance při výuce.

Kromě toho namaloval nespočet variant tanečnic a baletek při rozcvičce nebo cvičení. Tato díla vynikají Degasovým výrazným porozuměním držení těla a pohybu a bezproblémovým spojením tradičního a progresivního malířství.

Francouzský impresionismus trvale změnil svět umění

Francouzský impresionismus 19. století byl milníkem ve vývoji malířství. Jeho inovace v kompozici obrazu, malířské technice a celkové filozofii malby byly průlomové a působí dodnes.

Především odklon od realistického zobrazování objektů a redukce detailů byly převzaty následujícími generacemi umělců. Impresionismus se tak stal průkopníkem mnoha dalších významných stylů 19. a 20. století, jako je kubismus, expresionismus a nakonec abstrakce.

Vliv impresionismu sahá až do současného umění. Jeho základní myšlenka soustředit se více na náladu okamžiku než na detaily zobrazovaných objektů se objevuje u mnoha současných umělkyň a umělců, například u Christoph Bouet, Anke Gruss nebo Ben Kamili. Také originály francouzských malířů impresionismu, jako jsou Monet, Manet nebo Renoir, zůstávají dodnes oblíbenými vrcholy výstav a aukcí.

Vybraná díla pěti slavných francouzských impresionistů