Opulence, idyla a velká gesta: malířství baroka

Malířství baroka dodnes ohromuje svou jedinečnou nádherou a opulencí. Vyznačuje se velkou bohatostí detailů, výraznými barvami a dramatickými scénami. Období baroka vzešlo z renesance a trvalo přibližně od roku 1600 do roku 1750. Z této epochy pochází řada uměleckých děl, která jsou známá dodnes.

Slavnými umělci barokního malířství byli

• Jan Vermeer,
• Michelangelo Merisi da Caravaggio,
• Rembrandt van Rijn,
• Peter Paul Rubens a
• Jan Brueghel d. Ä.

Náboženské a politické krize v baroku

Umění této epochy vyzařuje částečně omamnou krásu. Styl baroka se přitom vyvinul v neklidných dobách. V důsledku třicetileté války, absolutismu a protireformace se společnost ukázala jako hluboce rozdělená a ztrýzněná.

Nejzásadnější událostí doby baroka byla třicetiletá válka. Jako bezprostřední důsledek reformace od roku 1517 uvrhla Evropu do hluboké krize. Po rozdělení církve vedli protestanti a katolíci hořké spory. V třicetileté válce se však prosazovaly také územní nároky. Dopady na obyvatelstvo byly katastrofální. Mnoho lidí ve válce zemřelo a šířily se nemoci a epidemie. Kromě toho si hlad a zima vyžádaly četné oběti. Podle odhadů přišla přibližně třetina německého obyvatelstva o život ve válce nebo v důsledku války.

Velké utrpení značné části obyvatelstva stálo v ostrém kontrastu se životním stylem šlechty a vyšších vrstev. V mnoha evropských zemích se jako forma vlády prosadil absolutismus. Mnoho panovníků se považovalo za "dané od Boha" a nárokovalo si pro sebe úplnou moc nad státem a lidem. To bylo spojeno s útlakem a vykořisťováním většiny obyvatel země. Na rozdíl od chudého obyvatelstva si vládnoucí dopřávali rozhazovačný životní styl. Žili v okázalém luxusu a dopřávali si nádherné stavby.

Kromě třicetileté války a absolutismu utvářela epochu baroka také protireformace. V předcházející renesanci Martin Luther a reformace otřásli samotnými základy náboženství. Výsledkem byla ztráta do té doby nesporného postavení katolicismu jako jediné církve a etablování protestantismu. Humanismus navíc vedl k tomu, že se člověk dostal do středu všeho myšlení a jednání. I tím církev ztratila vliv.

V baroku se tento proces částečně opět obrátil. Katolické církvi se podařilo omezit postup protestantismu a posílit vlastní postavení. Významnou roli přitom hrálo výtvarné umění jako médium komunikace, a tedy i malířství baroka.

Prekérní situace v Evropě měla pro každodenní život šlechty a lidu zcela odlišné důsledky. Vládnoucí třída se oddávala luxusu. Zcela podle hesla "Carpe diem" si užívala života plnými doušky. Větší část obyvatelstva byla naopak zaměstnána bojem o přežití a denně se setkávala se smrtí a utrpením. Zde dominoval pesimismus a chmurné vyhlídky do budoucna.

Rozpory této epochy se odrážely také v malířství baroka. Tak například žánrové obrazy zobrazovaly veselé slavnosti, zároveň však zátiší se svou myšlenkou vanitas připomínala konečnost života.

Nejčastější obrazová témata malířství baroka

Co je typické pro barokní malířství? Malířství baroka těžilo ve svých motivech z předcházející renesance. Umělci této epochy odvedli důležitou průkopnickou práci a výrazně rozšířili paletu obrazových témat středověku.

Kromě zobrazení šlechty, duchovenstva a biblických scén se nyní mohl jako motiv malířství prosadit i obyčejný člověk. Kromě toho byl položen základ pro krajinomalbu a pro zobrazení zvířat. Barokní malířství mnohé z těchto podnětů převzalo a dále je rozvinulo. V této epoše však přibyly i některé nové náměty.

Barokní malířství: scény z Bible a mytologie

Typickými znaky barokního malířství byly motivy z Bible a mytologie. V renesanci katolická církev ztratila vliv v důsledku reformace, humanismu a vnitřních rozporů. V rámci protireformace jej však mohla postupně znovu získat.

Jako důležitý nástroj přitom pomáhalo také výtvarné umění. Biblickými scénami katolíci vymezovali hranici mezi sebou a protestanty. Obrazy měly navíc věřícím připomínat, aby vedli bohabojný a mravný život. Církev se to snažila dosáhnout různými motivy: Posledním soudem, nebem a peklem se varovalo před hříšným životem. Nemoci a přírodní katastrofy byly představovány jako tresty. Ale také tradiční obrazová témata jako Ježíš, Maria, andělé nebo obrazy k biblickým scénám měly připomínat všudypřítomnost církve.

Portrétní malba byla stále oblíbenější

V umění baroka dosáhla portrétní malba významného pokroku. V této epoše se zakázková malba stala pro mnoho umělců důležitým zdrojem příjmů. Vedle duchovenstva se nechávali portrétovat především zámožní obchodníci. Také šlechta nadále patřila k důležitým zadavatelům barokního malířství.

Absolutističtí vládci té doby sledovali svými impozantními autoportréty jasný cíl. Portréty měly demonstrovat jejich moc a zapůsobit na diváky. Vzpřímené, dominantní držení těla, drahocenný oděv a vznešený interiér zprostředkovávaly nadřazenost a autoritu panovníků. Někteří barokní umělci však volili jako motivy také představitele jiných, nižších společenských vrstev, například služky nebo rolníky.

Zátiší se stala symbolem pomíjivosti

Se zátišími se v epoše baroka mohl etablovat další nový žánr. Zobrazení neživých objektů, zcela nezávislých na lidech, byla předtím v malířství ještě neobvyklá. Od počátku 17. století se to změnilo. Mnoho umělců barokního malířství se začalo věnovat zátiším. Malovali kytice, koše s ovocem, zbraně, nástroje nebo také zvířecí trofeje. Zvláštního významu však dosáhly takzvané obrazy "Vanitas".

Krajinomalba se rozvinula v samostatný žánr

Vedle zátiší se s krajinami mohl rozvinout další žánr, v němž lidé nehráli žádnou nebo jen podřadnou roli. Čisté krajiny byly v malířství až do té doby považovány za nehodné zobrazení. Sloužily nanejvýš jako obrazová pozadí nebo kulisy. Nejprve renesanční malířství, později také barokní malířství, zde přineslo zásadní změnu myšlení. Příroda a zvířecí svět byly od té doby vnímány jinak a objeveny jako samostatné motivy.

Barokní krajinomalba nyní zobrazovala rozsáhlé krajiny s horami, stromy, poli a loukami, stejně jako řeky, jezera a mořské scenérie s loděmi. Ale také architektura, například zámky, hrady nebo malé vesnice, byla malíři objevena jako obrazové téma. Zvláštní roli přitom vždy hrála nálada scény. Východy slunce, západy slunce, mlha nebo impozantní oblačné útvary vytvářely působivou atmosféru.

Žánrové scény zobrazovaly společenský život

Na významu v baroku nezískala jen zátiší a krajiny, ale také žánrová malba. Biblické a mytologické scény ztratily v důsledku reformace na oblibě. Místo toho se nyní umělci zajímali o každodenní život lidí. Malovali větší skupiny lidí při zcela každodenních činnostech. Barokní malířství tak nyní často zobrazovalo slavnosti, tance a rodinné obrazy, ale také scény z pracovního každodenního života, jako jsou domácí práce nebo zemědělství.

Typické znaky malířství baroka: technika a styl

Barokní malířství se stalo symbolem opulentního, filigránského a emocionálního umění. Různými technikami a formami zobrazení se barokním umělcům podařilo oživit scény jejich obrazů.

Barokní malířství působí velmi realisticky

K nápadným znakům barokního malířství patří jeho zvlášť realistická forma zobrazení. Umělci kladli velký důraz na to, aby lidé a předměty působily co nejpřirozeněji. Proto velmi pečlivě propracovávali detaily a proporce objektů. Také světelné podmínky, správná perspektiva a prostorovost hrály v malířství baroka velkou roli.

Dalším znakem barokního malířství, který vytváří reálný obrazový dojem, je živost. Zobrazené scény působí, jako by byly skutečně v pohybu. Malíři často zachycovali figury uprostřed pohybových dějů a zobrazovali je v agilních pózách. Napětí těla a výrazy tváří protagonistů umožňují divákům bezprostředně se účastnit dění.

Živým zobrazením měla být zrušena hranice mezi obrazem a skutečností. Díky tomu měla sdělení působit ještě naléhavěji. Čím realističtěji byly scény namalovány, tím snadněji mohly vyvolávat emoce a umožňovaly divákům ztotožnit se s obsahem.

Malířství baroka: dramatičnost a emoce

Umělci se snažili obrazové objekty zobrazovat co nejrealističtěji. Obsah, atmosféra a výraz obrazů však mohly klidně působit inscenovaně a konstruovaně.

Existovala tendence obrazové scény přehánět a dramatizovat. Umělci tak nechávali některé protagonisty působit obzvlášť agresivně nebo silně. Zvýrazňovali také krásu některých lidí nebo zobrazovali krajiny nepřirozeně idylicky. Tímto způsobem chtěli umělci proměnit své obrazy ve zvlášť smyslné zážitky.

Světlo a tma jako prostředek větší živosti a výrazu

Také různými řemeslnými prostředky se malíři baroka snažili zesílit intenzivní a realistický dojem svých děl.

Kromě toho mohli malíři pomocí hry světla a stínu jasně definovat proporce lidí a objektů. To způsobovalo, že obrazové předměty působily velmi plasticky. Prostřednictvím světla a tmy mohli umělci navíc simulovat prostorovost a určovat pozice objektů v prostoru. Nakonec malíři využívali kontrasty také jako prostředek inscenace a propůjčovali tím obrazovým scénám napětí a dramatičnost.

S jasnými barvami a technikou "Impasto" k intenzivní atmosféře

Také speciálním nanášením barvy se malíři baroka snažili zesílit obrazový dojem. Jejich paleta barev sestávala především ze zářivých a intenzivních barev. Barvy využívali také k podtržení významu vybraných obrazových objektů. Pro důležité figury a objekty tak volili zářivé tóny jako rubínově červenou, stříbrnou, tmavě modrou, sytě zelenou nebo zlato v umění.

Aby obrazový dojem působil zvlášť živě, vyvinuli malíři baroka navíc speciální techniku. Při postupu označovaném jako "Impasto" nanášeli umělci barvy na určitá, výrazná místa obrazu zcela krycím způsobem, částečně také pastózně. Touto technikou mohli nejen akcentovat výřezy obrazu. Poněkud nerovný povrch obrazu navíc vytvářel dojem živosti a dynamiky.

Barokní malířství: slavní umělci a jejich díla

Četní umělci baroka jsou dodnes široce známí. Také mnoho obrazů, jejichž motivy jsou dodnes velmi oblíbené, pochází z této epochy.

Jedním z nejdůležitějších umělců této doby byl Jan Vermeer van Delft (1632–1675). Vytvořil jen 37 děl, a tedy poměrně málo. Nizozemský malíř pracoval v různých žánrech, jako je historická malba, krajiny a žánrové scény. Jeho nejvýznamnějším dílem je však portrét: "Dívka s perlou" (cca 1665). Ale i další motivy, jako "Služka s džbánem mléka" nebo "Dívka čtoucí dopis u otevřeného okna", jsou dodnes velmi populární.

Dalším, dnes rovněž velmi slavným umělcem barokního malířství je Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1606–1669). Jméno nizozemského malíře se stalo pojmem mistrovského a v neposlední řadě velmi drahého umění. Pocházejí od něj mimo jiné:

• "Autoportrét se Saskií",
• "Anatomická přednáška Dr. Nicholase Tulpa" a
• "Noční hlídka".

K rovněž velmi významným umělcům barokní doby patřil Peter Paul Rubens (1577–1640). Vlámský malíř se věnoval opulentním scénám z náboženství a mytologie, ale také krajinám a portrétům. Jeho jméno je dnes však spojováno především s akty plných mužů a žen. K jeho nejznámějším dílům patří

• "Klanění tří králů",
• "Tři Grácie",
• "Selský tanec",
• "Venuše a Adonis" a
• jeho autoportrét z roku 1638.

Také z Flander pocházel Jan Brueghel d. Ä. (1568–1625). Malíř, nazývaný také "Sametový Brueghel" nebo "Květinový Brueghel", vytvořil jak zátiší ("Kytice květin") a krajiny ("Říční krajina"), tak náboženské motivy ("Zvířata z Noemovy archy") a historické obrazy ("Bitva u Issu").

Mnoho dalších umělců barokního malířství je dodnes slavných a oblíbených, například:

• Michelangelo Merisi da Caravaggio (1571–1610),
• Diego Velázquez (1599–1660),
• Jan van Goyen (1596–1656) nebo
• Annibale Carracci (1560–1609).

Jejich díla i díla dalších umělců této epochy jsou dodnes vysoce ceněna a v mnoha muzeích světa patří k hlavním lákadlům pro návštěvníky.