Obraz "Noční hlídka": analýza obrazu a symbolika mistrovského díla Rembrandt

Jeho jméno se stalo přímo ztělesněním holandského barokního malířství: Rembrandt von Rijn (1606-1669). Obrazem "Noční hlídka" vytvořil své mistrovské dílo. Obraz z roku 1642 zobrazuje shromáždění amsterdamského střeleckého cechu. V mnoha ohledech je považován za milník malířství baroka.

Rembrandt zde zásadně nově interpretoval tradiční žánr skupinového portrétu. Kromě toho prokázal svou mistrovskou schopnost zacházet s kontrasty světla a tmy ("Chiaroscuro"). "Noční hlídka" Rembrandt navíc imponuje svými obrovskými rozměry. Obraz měří 3,63 metru krát 4,37 metru a váží asi 170 kilogramů.

Rembrandtův skupinový portrét střeleckého cechu dnes patří do sbírky Rijksmuseum v Amsterdam. Po téměř 400 letech je obraz stále v překvapivě dobrém stavu. Byl však několikrát poškozen. Na všech čtyřech stranách byly odříznuty široké okrajové pruhy, kromě toho došlo k několika pokusům jej zničit.

V roce 2019 byl v Rijksmuseum zahájen uměleckohistorický výzkumný projekt, jehož úkolem je jak rozsáhlá analýza, tak restaurace díla. Obraz "Noční hlídka" se tedy může ohlédnout za pohnutou historií. Dostatečný důvod, abychom se blíže podívali na některé aspekty jeho dějin.

Rembrandt van Rijn - vlajková postava malířství nizozemského baroka

Nizozemsko bylo v 17. století jedním z důležitých center barokního malířství. K nejvýznamnějším představitelům této epochy patřil Rembrandt Harmeszoon van Rijn, pocházející z Leiden. Jeho kariéra však měla vedle mnoha výšin také několik pádů.

Rembrandt absolvoval zhruba v letech 1620 až 1625 malířské vzdělání a bezprostředně poté se osamostatnil. Brzy mohl prodat svá první díla. Jeho pověst vynikajícího malíře brzy sahala až do evropského zahraničí.

K jeho oblíbeným motivům patřily především portréty. Vytvářel četné zakázkové práce pro zámožné měšťany, ale také opakovaně tvořil autoportréty.

Vedle portrétů maloval také četné historické scény, zátiší a krajiny. Především svým velmi živým, náladovým a přírodě věrným způsobem malby si mezi svými současníky vydobyl jméno.

Vedle své činnosti malíře byl považován za nadšeného sběratele. Pořídil si velkou sbírku uměleckých předmětů, jako jsou obrazy, mědirytiny a dřevořezy, a také předmětů každodenní potřeby, jako jsou mince, zbraně a hudební nástroje. Kromě toho působil jako učitel malby a údajně měl asi 20 žáků.

Navzdory své učitelské činnosti a dobré zakázkové situaci se Rembrandt od zhruba roku 1650 dostal do finančních potíží. Už nemohl splácet své dluhy a musel dokonce prodat svůj dům. Když v roce 1669 zemřel, byl zcela zchudlý.

Rembrandt zanechal rozsáhlé souborné dílo, které podle odhadů zahrnuje asi 250 obrazů, cca 300 leptů a kolem 1000 kreseb. Mnohá jeho díla jsou dnes považována za milníky barokního malířství a na výstavách jsou velmi oblíbenými exponáty.

Obraz "Noční hlídka" vzdává poctu amsterdamskému střeleckému cechu

Rembrandtovy kvality portrétisty byly kolem roku 1640 velmi žádané. V této fázi získal také zakázku na své dnes nejslavnější dílo. Amsterdamský cech střelců z arkebuz chtěl slavnostní sál svého velitelství ozdobit velkým a reprezentativním obrazem. Měl vzdát poctu službám těch mužů, kteří v dobrovolné občanské gardě udržovali pořádek ve městě.

Protože šlo v pravém slova smyslu o čestnou funkci, bylo velmi odpovědným úkolem zobrazit kompanii střelců na obraze. Rembrandt zakázku přijal a monumentální dílo dokončil v roce 1642.

Dnes známý název "Noční hlídka" (nizozemsky "De Nachtwacht") měl být poprvé použit na konci 18. století. Zjevně se odvozuje od domnělého motivu, který obraz ukazuje: velké skupiny ozbrojených mužů v tlumeném světle.

Dnes se však vychází z toho, že Rembrandt zde původně nechtěl malovat noční scénu. Temný dojem vznikl prý jen proto, že obraz byl silně znečištěný. Kromě toho zobrazené dění pravděpodobně není "noční hlídkou" ve vlastním smyslu. Přinejmenším vojáci nepůsobí nutně tak, jako by právě někoho nebo něco chránili před bezprostředním nebezpečím. Přesto se název "Noční hlídka" dokázal udržet až dodnes.

"Noční hlídka" popis obrazu: střelci, dívka a autoportrét

Dnes bychom "Noční hlídku" Rembrandt pravděpodobně označili za obraz plný detailů, neboť představuje velmi dynamickou scénu s mnoha různými protagonisty.

Strážci

Členové kompanie se zčásti ukazují v ušlechtilých oděvech a nesou zbraně jako píky, meče, halapartny a pušky. Stojí těsně u sebe a jsou zaměstnáni různými činnostmi. Někteří nabíjejí své muškety, jiní se zdají hovořit.

Vedle zadavatelů je na obraze rozeznatelných nejméně 15 dalších osob. Rembrandt však jejich tváře neukazuje vůbec nebo jen neúplně. Slouží pouze jako stafáž a opticky vyplňují scenérii.

Některé osoby Rembrandt zvláště vyzdvihl ze skupiny malířskými prostředky, jako je vedení světla a zářivé barvy:

• Zcela jasně ve středu stojí kapitán jednotky Frans Banninck Cocq. Jeho sněhobílý okružní límec a červená šerpa nápadně září na jeho černém obleku. Důstojnická hůl podtrhuje jeho vůdčí roli.
• Vpravo vedle něj stojí jeho poručík Willem van Ruytenburgh. Ten ve svém žlutém obleku s bílou šerpou vedle tmavě oděného kapitána obzvlášť upoutává pozornost.
• Rovněž velmi nápadný je červeně oděný voják, který nabíjí svou zbraň. Má jít o mušketýra Jan Aertsz van der Heede.

(Ne)známá ženská postava

Zvláštní zájem téměř každé analýzy obrazu Noční hlídka však budí malá ženská postava mezi zástupem vojáků. Rembrandt ji výrazně vyzdvihl v jejích světlých šatech. U opasku nese jak mrtvou slepici, tak pistoli. Tyto předměty se obvykle interpretují jako symboly střeleckého cechu.

O identitě této postavy naproti tomu existují různé spekulace. Její tělesná velikost naznačuje dívku, rysy obličeje však připomínají spíše dospělou ženu.

Kdo touto postavou skutečně je, však není spolehlivě doloženo. Výrazně jistější jsou si historičky a historici umění naproti tomu u osoby s baretem vpravo vedle praporečníka, jejíž obličej je rozpoznatelný jen zčásti. Vychází se z toho, že Rembrandt zde zvěčnil sám sebe ve skupině střelců. Svědčí o tom, že byl znám svými četnými autoportréty. Kromě toho bylo v té době zcela neobvyklé, aby umělci začleňovali vlastní podobiznu do svých děl.

Rembrandt hned několikrát porušil tradici skupinového portrétu

"Noční hlídka" Rembrandt se zřetelně liší od mnoha skupinových portrétů nizozemského malířství 17. století. V této době platila jasná pravidla pro zobrazování skupin osob:

• Obvykle umělci nekomponovali skupinové portréty jako samostatné motivy. Spíše vycházely z jednotlivých portrétů, které byly rovnocenně seřazeny vedle sebe.
• Zvláště propracovaná pozadí nebo rozpoznatelný děj nebyly pro tento typ obrazů zamýšleny. V první řadě měly být postavy dobře rozpoznatelné a nic od nich nemělo odvádět pozornost.

Těmto obrazům však chyběla jakákoli atmosféra. Rembrandt se naproti tomu se svou Noční hlídkou rozhodl pro téměř revoluční interpretaci tohoto žánru. Proměnil svůj skupinový portrét v téměř divadelní scénu, která je plná života a pohybu:

• Nejprve rozrušil standardizované seřazení postav a místo toho inscenoval živý děj, v němž je každá postava vidět při individuální činnosti.
• Kromě toho Rembrandt každému z portrétovaných přiznal vlastní oděv i další předměty, jako jsou zbraně, prapor nebo buben.
• Neobvyklé pro skupinový portrét je také to, že přidal různé další postavy, jako tajemnou dívku a štěkajícího psa.
• Navíc obohatil pozadí obrazu množstvím jménem neznámých statistů.

Všechny tyto prvky způsobují, že scéna působí velmi dynamicky a pozorovatelé se mohou ponořit do situace.

"Noční hlídka" interpretace - symbolika za mistrovským dílem Rembrandt

Svým obrazem "Noční hlídka" Rembrandt vzdal poctu členům amsterdamského střeleckého cechu. Různými prostředky zajistil, aby občanská garda působila aktivně, hrdinsky a odhodlaně. Mnoho mužů na obraze drží v rukou zbraně a zdá se, že jen čekají na své nasazení.

Mnoho kopí v pozadí obrazu navíc vyvolává dojem, že střelecký cech disponuje ještě mnohem větším počtem vojáků. Tato kompanie zjevně ukazuje připravenost chránit město před pohromou jak zevnitř, tak zvenčí. Tím obraz zprostředkovává pozorovatelům pocit bezpečí.

"Noční hlídka" Rembrandt navíc vypráví o vysoké společenské prestiži, které se občanská garda těšila. Zčásti velmi ušlechtilé oblečení vojáků je nechává působit velmi kultivovaně. Nepůsobí jako legionáři dychtící po střelbě. Spíše vzniká dojem, že pocházejí ze středu měšťanské společnosti.

Podíváme-li se blíže do detailu, vnucuje se však dojem, že Rembrandt v tomto obraze nechtěl zobrazit reálné dění. Spíše mířil k tomu, aby vytvořil dramatickou atmosféru a vojáky idealizoval. Tak vytvořil díky obratnému nasvícení scény téměř mystickou náladu:

• Dopad světla s cílenými reflektory působí poněkud neskutečně, ale zvyšuje patos okamžiku.
• Také zčásti velmi nákladné a elegantní oblečení vojáků by v reálných střetech bylo pravděpodobně spíše na překážku.
• Z bezpečnostních důvodů by také bylo krajně nepravděpodobné, že by tolik mužů manipulovalo se svými mušketami na nejtěsnějším prostoru.

Celkově zde tedy musíme pravděpodobně vycházet spíše z fiktivní situace než z reálné události.

Analýza obrazu "Noční hlídka" ukazuje, že celá scéna je koncipována tak, aby střelecký cech ukázala ve velmi pozitivním světle. Občanská garda se jeví jako jednotka, která drží pohromadě i v nejvyšším nebezpečí. To činí "Noční hlídku" Rembrandt nejen symbolem občanské angažovanosti v 17. století, ale společenské soudržnosti obecně.

"Noční hlídka" Rembrandt byla silně poškozena a několikrát restaurována

V téměř 400 letech po svém dokončení musela "Noční hlídka" Rembrandt mnoho vydržet. Obrazu však neškodil jen normální proces stárnutí, ale také několik úmyslných poškození:

První a nejzávažnější změna na obraze byla provedena již v roce 1715. Impozantní dílo mělo být zavěšeno v amsterdamské radnici. Se svými původními rozměry asi 4 metry na výšku a asi 5 metrů na šířku se však na určené místo nevešlo. Bez okolků proto ze všech čtyř stran odřízli část plátna. Odříznuté pruhy následně beze stopy zmizely.

Další poškození utrpělo dílo při několika útocích. V letech 1911 a 1975 bylo při výstavách do obrazu bodáno, v roce 1990 byl postříkán kyselinou sírovou. Kvůli škodám i následkům stárnutí musel být obraz několikrát restaurován.

Bylo tak několik pokusů jej jak vyčistit, tak osvěžit barvy. Také rentoiláž byla provedena nejméně jednou. Tento postup měl stabilizovat plátno a uzavřít trhliny a díry.

Prozatímním vrcholem projektu byl pokus znovu vytvořit okraje obrazu odstraněné v roce 1715. Pomocí ručně malované kopie ze 17. století a umělé inteligence byly chybějící části rekonstruovány. Byly připevněny kolem obrazu a nyní úplné dílo bylo tři měsíce vystaveno v Rijksmuseum. "Operace Noční hlídka" v současnosti stále pokračuje a slibuje vynést na světlo mnoho dalších poučných faktů o díle a umělci.

Příběh "Noční hlídky" ještě zdaleka není dovyprávěn

V Rijksmuseum je "Noční hlídka" velkým magnetem pro veřejnost. Její událostmi bohatá historie i její uměleckohistorická hodnota z ní činí jedno z nejfascinujících děl dějin umění. I když je o tomto obraze již mnoho známo, některé otázky se dodnes nepodařilo objasnit.

Záhadné například stále zůstává, jakou událost "Noční hlídka" Rembrandt skutečně ukazuje a o koho jde u ženské postavy se slepicí. Zůstává tedy i nadále mnoho prostoru pro interpretace a spekulace kolem nejvýznamnějšího díla Rembrandt.

Také výsledky projektu "Operace Noční hlídka" v Rijksmuseum by mohly přinést ještě mnoho dalších zajímavých poznatků. Stejně jako v uplynulých zhruba 400 letech bude Noční hlídka proto pravděpodobně fascinovat i mnoho příštích generací.