Venus z Milo: 2000 let stará kráska

Je pravděpodobně nejznámějším ženským zobrazením starověku a symbolizuje ženskou krásu jako žádné jiné: Venus z Milo. Socha se od konce 19. století nachází v pařížském Louvru a tam je vedle "Mona Lisa" velkým návštěvnickým magnetem. Zobrazuje bohyni lásky a krásy, a tedy jednu z nejdůležitějších postav antické mytologie – jak řecké, v níž se nazývá "Aphrodite", tak římské, kde se nazývá "Venus". Přibližně 2000 let po svém vzniku a 200 let po svém objevení patří Venus z Milo dnes k největším uměleckým pokladům historie.

Venus z Milo – mistrovské dílo helénistického sochařství

Venus z Milo pochází pravděpodobně z období mezi lety 130 a 100 př. n. l. a často bývá uváděna jako příklad helénistického sochařství. Měří 2,02 metru, a měla by tedy většinu lidí převyšovat, avšak především zaujme jejím zvláštním držením těla: levé koleno je vysunuto dopředu, boky jsou posunuty mírně doprava a její horní část těla se lehce naklání dozadu. Toto jemné stočení osy těla a chybějící paže propůjčují Venus z Milo její dnes široce známou a nezaměnitelnou siluetu.

V době jejího vzniku – a především nepoškozená – však Venus z Milo patrně nijak zvlášť nevyčnívala, neboť její provedení odpovídá některým v helénismu velmi rozšířeným vzorům pro sochy. V tomto období nevytvářeli sochaři individualizované a životu věrné podoby svých námětů, ale pracovali převážně podle standardizovaných a většinou idealizujících prototypů. Také u Venus z Milo odpovídá stavba těla tehdejším antickým ideálům krásy. Bylo široce rozšířeným standardem modelovat sochy převážně anatomicky správně, avšak hlavu vytvářet v poměru k zbytku trupu poměrně malou.

Nelze také vyloučit, že Venus nebyla původně bílá, nýbrž byla pestře polychromovaná – jak podle novějších výzkumů bývalo u mnoha antických soch obvyklé. Venus z Milo tedy nebyla ani nijak zvlášť jedinečná, ani ve svém původním stavu neodpovídala obrazu, který máme dnes v paměti. Nic to však nemění na její dodnes zachované silné auře plné půvabu a smyslnosti – zcela hodné bohyně krásy.

Venus z Milo dodnes vyvolává mnoho otázek

Co však činí Venus z Milo tak fascinující, že každoročně proudí miliony návštěvnic a návštěvníků do Louvru, aby ji viděli? Na jedné straně vyzařuje díky svým 2000 letům trvajícím dějinám zvláštní auru. Na druhé straně má – pokud se chce věřit pověsti – člověk před sebou neméně než podobu skutečné bohyně. Nezávisle na tom představuje nadživotně velká bílá postava mimořádně impozantní a přitom velmi estetický zjev, který svědčí o výjimečných uměleckých řemeslných schopnostech.

Možná však popularita Venus z Milo spočívá také ve všem tom, co není vidět – a v mnoha tajemstvích, která ji obklopují: Již v názvu sochy se skrývá malá nesrovnalost. Byla nalezena na řeckém ostrově Melos, takže by – podle řecké mytologie – vlastně měla být nazvána Aphrodite. Přesto se prosadilo označení "Venus".

Ostatně existuje jen málo hmatatelných faktů o slavné soše Venus z Milo, což opět nechává mnoho prostoru pro spekulace a vznik legend. Neexistují ani spolehlivé informace o sochaři, ani o roce, kdy byla vytvořena. Nakonec panuje dokonce nejasnost o tom, zda se u zobrazené postavy skutečně jedná o Venus, resp. Aphrodite. Jako možné postavy jsou čas od času uváděny také lovkyně Artemis, nymfa Amphitrite nebo bohyně vítězství Victoria.

Největší prostor pro spekulace nabízejí chybějící ruce a paže Venus z Milo

Ty se měly ztratit při transportu sochy z Řecka do Francie. Jak ale původně vypadaly? O tom, co mohla Venus držet ve svých rukou, existují různé domněnky. Někteří předpokládají, že nesla štít, jiní zase hovoří o jablku jako symbolu vítězství. Všechny tyto otázky čekají již desítky let na zodpovězení – pravděpodobně marně.

Popularitě Venus z Milo to však nijak neubírá. Právě naopak: Trocha tajuplné atmosféry jen zajišťuje, že fantazie publika je znovu a znovu stimulována a zájem o antickou krásku nikdy neochabuje.

Jak se Venus z Milo dostala do Louvru v Paříži

Po zhruba 200 letech existují o okolnostech nálezu Venus z Milo a její cestě do Louvru četné legendy. Která z nich odpovídá pravdě, lze dnes však sotva jednoznačně určit.

Zdá se, že alespoň o datu, kdy začala historie Venus z Milo, panuje shoda. Dne 8. dubna 1820 měl údajně jeden rolník – jeho jméno se obvykle uvádí jako Yorgos Kentrotas – hledat na řeckém ostrově Melos mezi ruinami gymnásia stavební materiál. Při svém kopání narazil na dobře zachované fragmenty řecké sochy. O tom, co následovalo, kolují různé, částečně si protiřečící verze.

Důležitou roli měl údajně sehr francouzský námořník

Ten měl rolníka při jeho objevu pozorovat a dokonce jej povzbudit, aby sochu odkryl. Námořník měl rovněž projevit zájem získat nález do svého vlastnictví, mezitím však měla Venus z Milo padnout do rukou tureckých vojáků. Některé zdroje uvádějí, že Turci sochu Francouzům prodali, jiné zase, že ji Francouzi jednoduše ukradli. Existují také zvěsti o násilných střetech mezi oběma stranami. Faktem je, že socha mohla být nakonec převezena do Paříže, kde byla restaurována a na přání krále Ludvíka XVIII. našla své místo v Louvru.

Venus z Milo se zásuvkami a protézami

Také ve 20. a 21. století se Venus z Milo stále pravidelně objevuje v kultuře, vědě a společnosti. Zejména výtvarné umělkyně a umělci ji opakovaně rádi používají jako citát v obrazech a sochách.

K nejznámějším příkladům patří "Vénus de milo aux tiroirs" od Salvador Dalí. Legendární surrealista zabudoval do této obzvlášť bizarní interpretace do repliky antické sochy několik zásuvek. Dokonce i z kostek Lega byla Venus z Milo (téměř v originální velikosti) jednou znovu vytvořena. Především však v uměleckém řemesle patří Venus z Milo k mimořádně oblíbeným motivům pro reprodukce soch. Ať už jako zmenšenina do obývacího pokoje, nebo téměř v měřítku jako zahradní socha, lze ji najít v nesčetných domácnostech.

Stopy nezanechala Venus z Milo pouze ve výtvarném umění

Také v jiných kulturních oblastech se znovu a znovu objevují odkazy na slavnou sochu. Tak například Prince napsal píseň s názvem "Venus de Milo", stejně jako Miles Davis. Také v beletrii a vědecké literatuře se autorky a autoři stále znovu zabývají jak poetickou, tak historickou stránkou Venus z Milo.

Také mimo kulturní sektor se Venus z Milo objevuje v titulkách

Organizace "Handicap International" využila v roce 2018 známosti Venus z Milo pro pozoruhodnou akci. Aby upozornila na osudy a problémy nositelek a nositelů protéz zejména v rozvojových a krizových zemích, umístila v stanici metra u Louvru repliku Venus s protézami paží. Tato Venus z Milo s rukama vzbudila pozornost daleko za hranicemi Francie.

Také na politické úrovni se Venus z Milo nedávno opět dostala do popředí zájmu. Po mnoha desetiletích požadoval starosta Melosu vrácení sochy z Francie. Se svou žádostí zatím sice neuspěl, ale jelikož je právní situace nejasná a diskuse o navracení kulturního dědictví se v posledních letech znovu rozhořela, nemusí být ani v tomto případě poslední slovo ještě řečeno.