Picasso a holubice
Patří k nejdůležitějším politickým symbolům 20. století – holubice míru. Již více než 70 let je k vidění na plakátech, tričkách a vlajkách proti válce, násilí a zbrojení.
Na tom, že se holubice mohla stát symbolem míru, měl nemalý podíl Pablo Picasso (1881 – 1973). Patrně nejvýznamnější umělec 20. století a průkopník avantgardy sice holubici míru nevynalezl, ale bez jeho obrazu bílé holubice z roku 1949 by mírové hnutí dnes možná nemělo jeden ze svých nejdůležitějších symbolů.
Holubice hrály v celém Picassově díle významnou roli. Příběh holubice míru ukazuje, jak se z litografie Picassova oblíbeného zvířete mohl stát milník politického umění. Níže budou mimo jiné sledovány otázky, jaký význam měla holubice jako motiv v Picassově biografii, jakou techniku použil u své verze z roku 1949 a jak se tento motiv mohl vyvinout v symbol míru.
Proč Picasso maloval holubice?
Picassova záliba v holubicích jako motivech svých děl má základ v životopisu španělského malíře. Holubice hrály významnou roli nejen v jeho umění, ale v celém jeho životě.
Pablo Picasso měl obecně k zvířatům velmi zvláštní vztah. Říká se, že si jich cenil mnohem více než lidí. Od dětství žil s různými zvířaty, například se psy a kozami. K holubicím měl velmi blízký vztah.
Při pohledu na jeho životopis lze najít četné okamžiky, v nichž tito ptáci hráli určitou roli. Už v rodičovském domě byl obklopen holubicemi. Jeho otec Don José Ruiz Blasco choval několik holubic a vytvořil jejich četné obrazy. Později choval několik těchto ptáků také Pablo Picasso.
Díky úzkému kontaktu, který měl Picasso s holubicemi už jako dítě, z nich velmi brzy učinil také motivy svých děl. Jedno z jeho nejslavnějších obrazů "Dítě s holubicí" (1901) tak ukazuje jeho oblíbeného ptáka v rukou malé dívky.
V následujících desetiletích se holubice v Picassových dílech objevovaly znovu a znovu:
- V roce 1949 navrhl variantu, která měla později vstoupit do dějin umění jako jeho první holubice míru.
- V roce 1952 vytvořil dílem "Letící holubice v duze" fragmentovanou holubici míru.
- Známou se stala také verze z roku 1961, která byla použita na plakátu pro mírový kongres ve francouzském Issy-les-Moulineaux v roce 1962. V této litografii Picasso několika málo liniemi vymezil obrysy holubice s olivovou ratolestí v zobáku.
- Také v nepolitických dílech se Picasso ke svým oblíbeným ptákům opakovaně vracel. "Holubice II" z roku 1957 tak ukazuje pohled na balkon s několika holubicemi a "Holubice se zeleným hráškem" (1911) silně abstrahovanou interpretaci ve stylu kubismu.
Jak se z Picassovy holubice stal symbol mírového hnutí
Příběh holubice jako celosvětového symbolu míru začal v roce 1949 v Paříži. Picassova litografie bílé holubice byla použita pro plakát prvního Světového kongresu míru, který se ve stejném roce konal ve francouzském hlavním městě. Picasso však nikdy neplánoval, že jeho obraz holubice bude k tomuto účelu použit.
Využití holubice jako politického symbolu původně nebylo plánováno
Motiv holubice Picassa provázel od mládí. Ve svých obrazech a litografiích se ke svým oblíbeným ptákům opakovaně vracel. Jedno z těchto děl se pak spíše náhodou stalo ikonou mírového hnutí. V lednu 1949 ho navštívil spřátelený básník a spisovatel Louis Aragon, který se angažoval ve světovém mírovém hnutí. Hledal motiv pro plakát ke Světovému kongresu míru, který byl na stejný rok plánován pro Paříž. Jeho volba padla na litografii bílé holubice, kterou Picasso bezprostředně předtím vytvořil.
Na rozdíl od abstrahujícího stylu, jímž se měl Picasso později proslavit, zde zvolil převážně realistické zobrazení. To prý bylo také jedním z důvodů, proč Aragon vybral právě tento obraz. Picassova holubice nepůsobila příliš složitě a byla snadno rozpoznatelná. Aragonovi navíc mohlo vyhovovat, že toto dílo už bylo litografií. Motiv tak bylo možné bez větší námahy reprodukovat na plakátech.
Co holubice jako symbol znamená?
Důvodem výběru byla pravděpodobně také již existující silná symbolická síla holubice. Ta vycházela z různých biblických příběhů.
- Ve Starém zákoně se o holubici hovoří v souvislosti s potopou. Olivovou ratolestí v zobáku dala lidem na Noemově arše najevo, že našla pevninu. Holubice tím zároveň symbolizuje mír mezi Bohem a lidmi.
- V Novém zákoně se holubice objevuje jako symbol Boha, protože zde Duch Boží přichází na zem v podobě bílé holubice. Lze předpokládat, že si Picasso a Aragon byli těchto biblických významů vědomi, když se pro holubici rozhodli.
Tento symbolicky významný pták měl stát v centru také na plakátu pro mírový kongres. K litografii byl přidán už jen nápis "Congres Mondial des Partisans de la Paix" ("Světový kongres bojovníků za mír") a datum i místo konání. Tento plakát byl vyvěšen po celé Paříži a díky svému širokému rozšíření se mohl etablovat jako ikona míru.
V následujících letech vytvořil Pablo Picasso další varianty holubice pro různé mírové kongresy. Dodal návrhy plakátů mimo jiné pro akce v Berlíně, Římě a Moskvě. Nakonec je to však právě plakát z roku 1949, z něhož vyplývá, že holubice získala svůj charakter jako znak pacifismu. Tato myšlenka byla v následujících desetiletích nesčetněkrát citována a kopírována. Opakovaným používáním na dalších akcích věnovaných míru a porozumění mezi národy se tento motiv stal ústřední ikonou mírového hnutí.
Kompozice motivu a technika Picassovy holubice
Pablo Picasso je dnes považován za jednu z vůdčích osobností avantgardy 20. století. Společně s Georges Braque rozvinul kubismus a stal se tak průkopníkem abstrakce. Mnohá jeho slavná díla jako "Les Demoiselles d’Avignon" (1907) nebo "Guernica" (1937) pocházejí z období, v němž stále více opouštěl realismus. Přesto se Picasso znovu a znovu obracel také k figurativní stylizaci starých mistrů a klasicismu.
Ani Picassova holubice z roku 1949 se zdánlivě zcela nehodí do obrazu radikálního obnovitele malby. Na rozdíl od jeho kubistických děl, v nichž se zdá, jako by byly všechny přírodní zákony zrušeny, se Picasso u této holubice vrátil k téměř tradičnímu způsobu zobrazení. Nevytvořil zde složité obrazové struktury s abstrahovanými objekty, ale jednoduše postavil do středu jedinou holubici.
Její proporce vytvořil téměř věrně podle přírody, přitom však vynechal mnoho detailů. Výrazněji vymezil pouze hlavu a ocasní pera. U mnohem větší části opeření zůstal u velké bílé plochy. Tím dosáhl efektu silného světelně-temného kontrastu. Zdá se, jako by holubice vystupovala z temnoty, která ji obklopuje.
Picasso zhotovil tisky "La Colombe" technikou litografie. Černobílé litografie vznikly v ateliéru Fernanda Mourlota v Paříži. Ten byl mnoha umělkyněmi a umělci moderny vysoce ceněn pro svou dokonalou řemeslnou zručnost. Vedle Picassa s ním spolupracovali mimo jiné také Georges Braque, Marc Chagall, Henri Matisse a Joan Miró.
Holubice míru jako politický motiv
Po druhé světové válce získala Picassova holubice celosvětový význam v politice i společnosti. Dodnes je holubice míru využívána nejrůznějšími politickými stranami a skupinami pro jejich vlastní účely.
Poté, co Picasso v roce 1949 poprvé poskytl svou holubici pro "Světový kongres bojovníků za mír", vytvářel po mnoho let další varianty holubice pro tyto kongresy. Velmi brzy se tento motiv začal osamostatňovat. Četní další malíři, grafičky a grafici jej převzali a vytvářeli své vlastní verze holubice míru. Vždy si však zachovala svou hodnotu jako symbol pacifismu.
Přirozeně však mají různé politické a ideologické tábory velmi odlišné představy o pojmu míru, respektive o tom, jak míru dosáhnout a jak jej udržet. Tím je také holubice jako symbol míru mnoha aktéry často vykládána a instrumentalizována ve vlastním smyslu.
Již při svém prvním použití jako mírové znamení byla holubice ideologicky zabarvena. Světový kongres míru v Paříži, pro který plakát s holubicí propagoval, organizovala "Kominterna", svazek mezinárodních komunistických stran. V následujících desetiletích byla holubice míru používána v nejrůznějších kontextech. Zvláště v NDR patřila k nejčastěji používaným politickým symbolům. SED pravidelně zdobila své stranické sjezdy a další státní akce holubicí míru.
Ale také ve světovém mírovém hnutí sloužila holubice jako symbol identifikace, například při demonstracích v USA proti válce ve Vietnamu. Také ve Spolkové republice na demonstracích často vlály vlajky s bílou holubicí, například na začátku 80. let při protestech proti dvojímu rozhodnutí NATO, které předpokládalo rozmístění jaderných raket v západní Evropě.
Paralelně se symbol míru objevoval také na proruských demonstracích a akcích Reichsbürger. To ukazuje, že s holubicí míru rozhodně není spojeno jednoznačné, nadřazené poselství ani politický postoj. Její použití a význam se naopak jeví jako velmi libovolné a jsou čistě závislé na příslušných zájmech a cílech politických aktérů.
Picassova holubice dnes – oblíbený muzejní exponát a motiv výtvarného umění
Z původního nákladu Picassovy holubice míru dnes stále existuje několik exemplářů. Picasso vytvořil spolu s Fernandem Mourlotem řadu litografií holubice. Vyrobili pět autorských exemplářů a padesát signovaných a číslovaných tisků na ručním papíře. Toto vydání později publikovala pařížská galerie Louise Leiris.
V následujících desetiletích se Picasso motivu holubice opakovaně věnoval. Také mnohé z těchto variant dnes patří do sbírek renomovaných muzeí umění, například Museum of Modern Art, New York nebo Museu Picasso v Barceloně.
Když Picasso v roce 1949 poskytl svou holubici pro Světový kongres míru, jistě nemohl tušit, jaký význam jednou získá pro umění, politiku a společnost. Přesto má holubice až do současnosti velkou působivost jako univerzální symbol míru. Holubice míru inspirovala také četné slavné umělkyně a umělce 20. a 21. století, mimo jiné Markus Lüpertz, A.R. Penck a Georges Braque.
V roce 2007 vytvořil streetartový umělec Banksy svou zcela vlastní verzi symbolu míru. V Betlémě nasprejoval na budovu s otvory po střelách bílou holubici v neprůstřelné vestě se zaměřovacím křížem na hrudi. Tato a mnohé další současné interpretace holubice míru naznačují, jak aktuální je holubice i dnes jako symbol proti válce a násilí.
Vybrané články o Picasso a holubicích
