Čtyři slavné autoportréty, které byste měli znát

Portrétní malba je umění zachytit lidi a jejich charakter v obraze. Portrétní obrazy dnes patří ke standardnímu repertoáru mnoha malířek a malířů. V průběhu vývoje portrétní malby se jedna z jejích variant mohla vyvinout v samostatný žánr – autoportrét.

Umělkyně a umělci napříč epochami stavěli sami sebe do středu svých děl, mimo jiné

• Claude Monet,
• Pablo Picasso,
• Gerhard Richter,
• Frida Kahlo,
• August Macke,
• Vincent van Gogh,
• Paula Modersohn-Becker,
• Otto Dix a
• Egon Schiele.

Kořeny autoportrétů údajně sahají až do antiky. Výraznější popularity však tento žánr dosáhl teprve od 15. století, kdy si různé slavné umělkyně a umělci začali vytvářet portréty sami sebe.

Za nejranější autoportréty umělců jsou považována díla Albrecht Dürer. Také další renesanční umělci a umělkyně se však začali věnovat autoportrétu, například Leonardo da Vinci nebo Rembrandt. Od té doby se autoportrét vyvinul v oblíbené obrazové téma malířství.

Autoportréty v umění – umělci činí sami sebe modelem

Zvláštní charakter autoportrétů – jak pro umělkyně a umělce, tak pro diváky – spočívá v tom, že se při malířském procesu ruší typické rozdělení rolí. Obvykle malířky a malíři pozorují své bližní a své okolí. Ve svých dílech pak zachycují své subjektivní dojmy. V autoportrétech však přebírají oba úkoly a sami představují motiv.

Umělci zde publiku otevírají jedinečné pohledy do svého nitra. Na rozdíl od portrétů jiných lidí zde mohou své emoce bezprostředně promítat do děl. Kromě toho mohou autoportréty v umění plnit i další účely. Když slavné malířky a malíři vytvářejí autoportréty, mají plnou kontrolu nad tím, jak se mají v obraze objevit. Mohou se zobrazit idealizovaně a zkrášleně, ale také velmi realisticky nebo abstrahovaně. Autoportréty se proto mohou stát i účinným nástrojem sebeprezentace.

Někdy však autoportréty v malířství slouží také jednoduše jako možnost procvičovat zobrazování obličejů. Vlastní tvář se pak prostě stává velmi levným a vždy dostupným modelem. V technice i v různých možných perspektivách a výřezech obrazu se autoportréty téměř neliší od portrétů. Podobně jako u portrétní malby i zde existují podskupiny, které se definují podle příslušného výřezu obrazu. Totéž platí pro držení hlavy a úhel pohledu osoby, například "čelní pohled", "profilový portrét" nebo "poloprofil".

V následujícím textu bychom vám rádi představili některé slavné autoportréty a jejich umělce.

Slavný Rembrandtův autoportrét: "Autoportrét se Saskií"

Jedním z nejvýznamnějších malířů, kteří pro sebe objevili autoportrét už v 17. století, byl Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1606–1669). Nizozemský malíř dnes patří k nejslavnějším představitelům barokního umění.

Pracoval s různými technikami, především s malbou, leptem a kresbou. Ve svém ateliéru navíc vzdělával mladé umělce. Rembrandt maloval především krajiny, žánrové scény, zátiší, historické obrazy a portréty. K jeho nejznámějším pracím patří

• "Noční hlídka",
• "Oslepení Samsona" a
• "Anatomie dr. Tulpa".

Po mnoho let si vydělával jako velmi vyhledávaný portrétista. Současně však už velmi brzy začal vytvářet podobizny sebe sama. Přibližně po čtyřicet let se pravidelně portrétoval. Tímto způsobem – jako v deníku – pečlivě dokumentoval proces svého stárnutí.

Zároveň pro něj však autoportréty měly i velmi praktický užitek. Učinil sám sebe modelem pro studie a na svém zrcadlovém obrazu procvičoval zachycování lidských rysů obličeje. Ve svých autoportrétech se tak zobrazoval v různých emočních stavech, například veselý, smutný, zamyšlený nebo překvapený. Kromě toho zkoušel, jak lze pomocí světla a stínu zdůraznit mimiku.

K jeho nejslavnějším autoportrétům patří obraz "Autoportrét se Saskií". V tomto díle z roku 1638 se Rembrandt inspiroval podobenstvím o marnotratném synovi z Nového zákona. Zobrazil sám sebe jako mladého muže, který plnými hrstmi utrácí peníze svého otce. Žena po jeho boku je jeho manželka Saskia. Obraz dnes patří do sbírky Gemäldegalerie Alte Meister v Drážďanech.

Armin Mueller-Stahl: "Autoportrét s cigaretou"

Většina ho bude znát jako mezinárodně úspěšného charakterního herce, má však ještě mnoho dalších uměleckých talentů: Armin Mueller-Stahl.

Tento německý umělec, narozený v roce 1930, není jen renomovaným hercem, ale také vystudovaným koncertním houslistou a autorem básní a románů. Obzvlášť velká láska ho však pojí s výtvarným uměním. Právě na ně se už několik let soustředí těžiště jeho umělecké tvorby.

Se svými obrazy, kresbami a grafikami už uspořádal četné výstavy. Mueller-Stahl pracuje převážně ve figurativních žánrech, jako jsou krajiny, zátiší a portréty. Jeho styl se vyznačuje výraznou expresivitou, s níž se občas přibližuje hranici abstrakce. Přesto však charakter jeho motivu zůstává vždy zachován. To platí zejména pro jeho portréty, pro které si často vybírá známé osobnosti, jako jsou

• Helmut Schmidt,
• Ludwig van Beethoven,
• David Bowie nebo
• Liz Taylor.

Současně však stále znovu bere za předlohu také sám sebe. Ve svých autoportrétech se ukazuje v různých etapách svého životopisu. Jednou se namaloval s houslemi, jindy jako postava z filmu, v němž hrál.

Ve své litografii "Autoportrét s cigaretou" z roku 2021 se zobrazuje s knírem a cigaretou v koutku úst. Zjevně jde o reminiscenci na dřívější časy, kdy ještě nosil vousy. Černobílá litografie velmi přímo a výrazně zdůrazňuje jeho rysy obličeje. Přitom je plně rozpoznatelná jen jedna polovina jeho tváře – jako by právě vystupoval ze stínu.

Andy Warhol: "Autoportrét"

Byl králem pop-artu a mistrem sebeinscenace – americký umělec Andy Warhol (1928–1987). Jeho umělecká vize odporovala všem běžným standardům. Týkalo se to jak jeho pojetí umění, tak motivů a uměleckých forem vyjádření.

Warhol pracoval s různými technikami, jako jsou malba, grafika, sochařství a film. Jeho velkou poznávací značkou se však stala sériová produkce uměleckých děl pomocí sítotiskové techniky. Ta představovala také důležitý prvek jeho filozofie umění.

Novými cestami se Warhol vydal i při volbě svých motivů. Citoval četné objekty, které nacházel v popkultuře, v masmédiích a ve světě konzumu. Tím povýšil zdánlivě banální předměty každodenní potřeby na umění. K jeho nejslavnějším pracím patří obrazové série s plechovkami polévky "Campbell's" a také četné portréty celebrit, jako jsou Marilyn Monroe, Mick Jagger nebo Mao.

Warhol však nevytvářel jen umělecká díla, ale prezentoval také sám sebe jako umělecký objekt. V rámci sebeinscenace si vytvořil svůj typický vzhled s bílou parukou a slunečními brýlemi. Navíc v několika filmech postavil do středu sebe a svůj život. K inscenaci uměleckého díla "Andy Warhol" přispívaly i autoportréty.

V četných dílech reflektoval svou osobnost a svůj status ve světě (umění). "Autoportrét" ("Self-Portrait") patří k velké sérii, kterou Warhol začal v roce 1967. Jako základ této obrazové série posloužila fotografie z fotobudky. Tu reprodukoval pomocí sítotisku v různých velikostech a základních barvách. Warhol se zde zobrazuje s rukou na bradě v póze intelektuála. Velké části jeho obličeje však zůstávají skryté ve stínu. To dodává umělci tajemnou auru. Slavné autoportréty, jako je tento, významně přispěly k Warholovu obrazu na veřejnosti a k jeho mýtu.

Slavný autoportrét Max Beckmanna: "Autoportrét se saxofonem"

Max Beckmann (1884–1950) je třeba počítat k první řadě německých malířek a malířů klasické moderny. Nelze ho však jednoznačně přiřadit k žádnému z malířských stylů, které byly populární na přelomu 20. století. Spíše rozvinul vysoce svébytný styl, v němž se nechával inspirovat různými epochami.

Lze tak rozpoznat vlivy expresionismu a kubismu, ale také starých mistrů, klasicismu a impresionismu. V jádru pro Beckmanna vždy zůstávalo velkým přáním zůstat věrný figurativní malbě.

Přestože je dnes obvykle přiřazován k expresionismu, za svého života se od tohoto směru výrazně distancoval. Odmítl tak přijetí do umělecké skupiny "Brücke". V diktatuře národních socialistů přesto upadl v nemilost a byl haněn jako zvrhlý. Dnes je Max Beckmann považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů německého expresionismu.

Jeho díla jsou zastoupena v renomovaných muzeích po celém světě a na aukcích dosahují rekordních cen. K Beckmannovým tematickým těžištím patřily krajiny a portréty, od konce 80. let 19. století také autoportréty. Mezi slavnými malířkami a malíři autoportrétů patřil Max Beckmann k nejproduktivnějším. Ve více než 40 obrazech a dalších grafikách zachytil sám sebe v obraze v různých situacích svého života.

V roce 1930 vytvořil olejomalbu "Autoportrét se saxofonem". Beckmanna v té době fascinovalo divadlo, cirkus a hudba. V tomto díle přenesl sám sebe do tohoto světa a zobrazil se jako akrobat. Saxofon v jeho rukou lze interpretovat jako symbol soudobé hudby – především jazzu. Tvář v polostínu a tlumené barvy však zároveň zprostředkovávají spíše znepokojenou až skeptickou základní náladu umělce. Originální olejomalba "Autoportrét se saxofonem" od Max Beckmanna dnes patří do sbírky Kunsthalle Bremen.