Edvard Munch "Výkřik" - mýtus a milník dějin umění
V dějinách umění existuje jen několik málo děl, která získala slávu daleko za hranicemi uměleckého světa a dosáhla téměř kultovního statusu. K těmto vzácným výjimkám patří například Leonardo da Vinciho "Mona Lisa", Andy Warholovy "Campbell's Soup Cans" a právě také Edvard Munch "Výkřik". Ikonický motiv postavy stojící na mostě pod krvavě rudou oblohou, která si drží ruce u hlavy s ústy otevřenými v němém křiku, má již po desetiletí pevné místo v kolektivní paměti. Munch namaloval celkem čtyři verze této slavné scény v různých technikách a velikostech a vytvořil také litografii. Motiv přitom pokaždé trochu obměnil, a to jak v barevném provedení, tak v kompozici obrazu. Tři ze čtyř obrazů visí v různých muzeích, čtvrtá verze byla v roce 2012 prodána za 120 milionů dolarů a byla tehdy nejdražším obrazem na světě.
Známý obraz "Výkřik" je dnes považován za klíčové dílo expresionismu. Jeho hlavní motiv byl během posledních desetiletí nesčetněkrát reprodukován, citován a pozměňován v nejrůznějších oblastech popkultury: například Andy Warhol vytvořil sítotisky této scény, motiv byl převeden do trojrozměrné podoby jako socha, například od Jochen Bauer, a objevuje se na pohlednicích, plakátech i tričkách. Také úspěšná hororová filmová série "Scream" zjevně použila pro masku hlavního hrdiny inspiraci právě u Muncha, a dokonce i emoji bylo vytvořeno podle tohoto obrazu. Tyto různé pocty obrazu "Výkřik" dokazují, že tento téměř 130 let starý motiv stále fascinuje mnoho lidí.
"Výkřik" – obraz, jeho význam a příběh vzniku
Edvard Munch namaloval první verzi motivu v roce 1893. Dodnes však není jednoznačně objasněno, co ho k tomuto dílu nakonec inspirovalo. Existuje proto mnoho teorií o obrazu "Výkřik" a jeho významu: Jedna z nich tvrdí, že Munch do tohoto motivu promítl své vlastní duševní stavy a přenesl vnitřní obrazy na plátno. Ponurá atmosféra scény by pro něj byla zcela typická, protože v mnoha svých obrazech zpracovával svůj těžký životní osud. Brzy přišel o matku i sestru a celý život bojoval s depresemi a alkoholismem. Munch tak mohl ve zoufalé postavě na obraze "Výkřik" vyjádřit své obavy a zoufalství. Jiné teorie o vzniku obrazu vycházejí z vnějších vlivů. Někteří historici umění například vidí v ústřední postavě podobnost s mumií. To vysvětlují tím, že Munch v roce 1889 na Světové výstavě v Paříži viděl incké mumie a nechal se inspirovat jejich svázanými těly.
Žhnoucí nebe: sopečná erupce nebo perleťové mraky?
Také pro rudé, oranžové a žluté žhnoucí nebe na obraze "Výkřik" existují stále nové interpretace a pokusy o vysvětlení. Často se objevuje teorie, že Munch se inspiroval přírodním jevem, který měl původ v sopečné erupci. V roce 1883 došlo v Indonésii k výbuchu sopky Krakatau, který vyvrhl obrovské množství popela a prachu do stratosféry. Prachový mrak se rozšířil po celém světě a měl být po mnoho let zodpovědný za rudé západy slunce. Je docela možné, že Edvard Munch takové nebe někdy viděl, protože napsal: "Nebe se náhle zbarvilo do ruda. (…) Nad modročerným fjordem a městem ležely krev a jazyky ohně." Proto se nezdá zcela nepravděpodobné, že byl touto barvou oblohy ovlivněn.
Na zářící oblohu se odvolávají také úvahy norských meteorologů, kteří však sledují zcela jiný přístup. Podle nich nebyla příčinou zbarvení oblohy sopečná erupce, ale jiný přírodní jev – takzvané perleťové mraky. Tento fenomén, který se meteorologicky správně nazývá "polární stratosférický oblak", lze pozorovat pouze ve vysokých zeměpisných šířkách (například v Norsku) a navíc je velmi vzácný. Čím výše slunce ráno stoupá nebo večer klesá, tím intenzivnější a zářivější jsou barvy těchto mraků. Jaký nebeský jev to skutečně byl a zda se jím Munch vůbec inspiroval, se pravděpodobně nikdy definitivně neobjasní. S největší pravděpodobností však Munch obraz namaloval ze svých vzpomínek a – zcela v duchu pozdějšího expresionismu – do malby promítl své osobní dojmy a pocity.
"Výkřik" a jeho interpretace: záhadný nápis a údajně chybný název obrazu
Kromě teorií o vzniku Munch "Výkřiku" existuje ještě mnoho dalších interpretací a analýz tohoto legendárního uměleckého díla. Zejména dva výzkumné výsledky vzbudily v posledních letech pozornost. Jeden se zabýval názvem obrazu, druhý záhadným nápisem.
O souvislosti mezi názvem a motivem obrazu nikdy nebyly vážné pochybnosti. Zdálo se zjevné, že postava na obraze křičí, což také jednoznačně vyplývalo z názvu díla. Britské muzeum však v roce 2019 představilo zcela jinou interpretaci. Podle historiků umění postava ve skutečnosti nekřičí, ale slyší výkřik. Impulsem k tomuto výkladu byla poznámka, kterou Munch zanechal na jedné přípravné práci. "Cítil jsem velký výkřik přírody," stojí tam napsáno. To naznačuje, že ústa postavy jsou otevřena hrůzou a že si zakrývá uši. Důkaz o tom, zda Munch výkřik skutečně slyšel, nebo vysvětlení, odkud mohl pocházet, však vědci neposkytli.
Dlouhou dobu byl také záhadou sotva viditelný nápis tužkou, který lze vidět na první verzi obrazu z roku 1893. "Mohl to namalovat jen šílenec!", stojí tam norsky, a nebylo jasné, kdo jej napsal a kdy. V roce 2021 oznámilo Národní muzeum v Oslu, že věta s největší pravděpodobností pochází přímo od Muncha. To potvrdilo srovnání rukopisu věty s Munch deníky a dopisy. O jeho úmyslu však lze jen spekulovat. Jedna domněnka říká, že šlo o Munch ironický komentář k veřejným spekulacím o jeho duševním zdraví.
Mnoho otázek kolem Edvard Munchov "Výkřiku" již bylo zodpovězeno, přesto však mýtus tohoto milníku dějin umění žije dál a pravděpodobně bude i nadále inspirovat fantazii mnoha dalších generací.
