Salvator Mundi od Leonardo da Vinci: Záhadné dílo renesance

15. listopad 2017 pravděpodobně vstoupí do dějin umění jako jeden z nejpamátnějších okamžiků: V aukční síni Christie's vydražil neznámý kupující obraz "Salvator Mundi" za 450 milionů dolarů. Toto dílo, připisované renesančnímu umělci a všestrannému géniovi Leonardo da Vinci, je tak nejdražším obrazem všech dob, který byl kdy prodán v aukci.

Nejen kvůli kupní ceně rozděluje da Vinciho portrét Ježíše Krista svět umění. Někteří kritici jej považují za naprosto přeceňovaný a umělecky nijak zvlášť hodnotný, jiní naopak hovoří o ohromující auře a chválí jedinečnou dokonalost da Vinciho. Dokonce se prý stalo, že lidé při pohledu na obraz propukli v pláč.

Dílo však nepolarizuje jen odborníky a publikum, ale znovu a znovu se dostává i do titulků. S pěknou pravidelností se tak objevují spekulace o tom, v čím vlastnictví se obraz nachází a kde je uchováván. Také otázka, zda da Vinci dílo vůbec namaloval sám, se zdá být dodnes nevyřešena. Kvůli Salvator Mundi prý dokonce došlo k politickému napětí mezi Francií a Saúdskou Arábií. Tyto a mnohé další anekdoty činí biografii Salvator Mundi jedním z nejmystičtějších a nejnapínavějších případů dějin umění.

Analýza obrazu Salvator Mundi: da Vinciho interpretace motivu s bohatou tradicí

"Salvator Mundi" měl vzniknout přibližně na přelomu 15. a 16. století. Zobrazuje Ježíše Krista v portrétním pohledu před tmavým pozadím. Obraz o rozměrech 66 x 46 cm byl namalován olejovými barvami na ořechovém dřevě. Stejně jako mnohá umělecká díla vrcholné renesance je portrét velmi detailně zpracovaný a vyvedený v přirozených proporcích. Byl namalován takzvanou technikou sfumato, jejímž vynálezcem je považován Leonardo da Vinci.

U da Vinciho Salvator Mundi je tato technika patrná zejména v rysech obličeje, které působí velmi jemně. Na jiných místech, například u vlasových pramenů nebo výšivkového vzoru na rouchu, jsou naopak jemné linie velmi dobře rozpoznatelné.

Původ motivu Krista

Pro interpretaci Salvator Mundi se vyplatí ohlédnout zpět do dějin umění. Leonardo da Vinci zde zobrazuje Ježíše jako "Spasitele světa" – v čelním pohledu s žehnající rukou a skleněnou koulí. Tato forma zobrazení Krista byla v renesanci široce rozšířená. Má své kořeny v obrazovém typu "Pantokrator" (vládce světa), který se vyvinul již v 6. století. V tomto motivu je Ježíš již zobrazen s žehnající rukou. Kromě toho je jeho hlava obklopena křížovou svatozáří – svatozáří s křížem – a v ruce drží evangelium.

V pozdním středověku se z toho vyvinul motiv "Salvator Mundi". Zde bylo evangelium většinou nahrazeno sférou, která se obvykle používala u portrétů světských vládců. V obrazovém tématu Salvator Mundi má symbolizovat vládu Krista nad světem. Svatozář se naproti tomu liší zobrazení od zobrazení. Někteří malíři se vzdali kříže, jiní svatozář vynechali úplně. Kromě toho byl obrazový typ čas od času doplněn Kristovým monogramem nebo páskou se svitkem.

U Salvator Mundi od Leonardo da Vinci se symbolický obsah soustřeďuje na žehnající ruku a skleněnou kouli. Kristus zvedl pravou ruku a ukazuje gesto požehnání. Jeho prsty tvoří písmena "IC-XC" jako zkratku pro "Ježíš Kristus".

Záhada skleněné koule

V mnoha analýzách obrazu Salvator Mundi byla navíc podrobněji zkoumána skleněná koule. Často přitom vyvstávala otázka, proč v kouli není vidět lom světla, respektive zkreslení. To by se u masivní skleněné koule dalo očekávat. Že by šlo o chybná zobrazení, se vzhledem k výrazným přírodovědným znalostem da Vinciho zdá nepravděpodobné.

Věrohodnou odpověď představil výzkumný tým z University of California. 3D simulace koule ukázala, že da Vinci chtěl s největší pravděpodobností zobrazit dutou kouli s tenkou skleněnou stěnou. V takovém případě by bylo zobrazení fyzikálně správné.

Nápadné na celé kompozici obrazu je, že da Vinci s křížovou svatozáří a křížem na sféře vynechal dva ústřední náboženské znaky. To bylo vykládáno tak, že přírodovědec a univerzální učenec chtěl svou formou zobrazení představit světský pohled na Ježíše Krista.

Salvator Mundi několikrát změnil majitele

Nejen kvůli své spektakulární kupní ceně vzbudil Salvator Mundi od Leonardo da Vinci titulky. Také provenience obrazu dlouhodobě zaměstnává svět umění. Seznam majitelů více než 500 let starého obrazu však není doložen beze zbytku.

Za prvního známého vlastníka je považován anglický král Karel I., do jehož sbírky měl Salvator Mundi patřit od roku 1649 do roku 1736. Následně se dílo mělo nacházet ve vlastnictví vévody z Buckinghamu a později přejít do sbírky anglického obchodníka s textilem Sir Frederick Cook. Zde začíná také napínavá část historie Salvator Mundi. Za doložené se považuje, že Cookovi dědicové prodali dílo v roce 1958 za 45 britských liber americkému obchodníkovi s nábytkem Warren E. Kuntz. V té době ještě da Vinci nebyl považován za autora, nýbrž byl obraz přisuzován jednomu z jeho žáků.

Přibližně o 60 let později se znovu objevil. V roce 2005 vydražil newyorský obchodník s uměním Robert Simon dílo za přibližně 1200 dolarů. Mělo být silně přemalované a celkově ve velmi špatném stavu. Simon pověřil renomovanou restaurátorku Dianne Modestini, aby dílo uvedla zpět do původního stavu. Po restauraci představila National Gallery London obraz na výstavě jako originál od da Vinciho.

Po tomto rytířském povýšení putoval Salvator Mundi od Leonardo da Vinci z aukce do aukce – s nekončící cenovou spirálou. V roce 2013 získal švýcarský obchodník s uměním Yves Bouvier dílo za 80 milionů dolarů – jen aby jej obratem prodal za 127,5 milionu dolarů ruskému podnikateli Dmitri Rybolowlew. Následovala v roce 2017 spektakulární aukce u Christie's, při níž byla s 450 miliony dolarů vyvolána nejvyšší cena za umělecké dílo v historii. Není však jasné, komu obraz připadl.

Po aukci zmizel z veřejnosti a kolovaly různé zvěsti o místě jeho uložení. Jednou měl být spatřen v Saúdské Arábii, jindy se říkalo, že visí na jachtě saúdskoarabského korunního prince. V roce 2024 britská BBC oznámila, že dílo leží v bezcelním skladu v Ženevě – zatím nejaktuálnější teorie o jeho osudu.

Navzdory vysoké ceně zůstávají pochybnosti o autorství

Kromě provenience se stále zdá být nevyřešené, zda Leonardo da Vinci za tento Salvator Mundi vůbec nesl odpovědnost. Když Warren E. Kuntz obraz získal za 45 dolarů, ještě jej nikdo nechtěl považovat za originál od da Vinciho. V roce 2005 se poprvé objevilo podezření, že by přece jen mohlo jít o dílo italského renesančního mistra.

Mezitím koluje řada teorií, které mají dokazovat, že Salvator Mundi nebyl namalován da Vincim. Opatrnost při přisuzování autorství je na místě už jen proto, že dílo bylo několikrát přemalováno, poškozeno a nakonec zásadně restaurováno. Už jen proto lze malířský styl určitého umělce jen stěží bez pochybností identifikovat.

Někteří kritici dokonce předpokládají, že restaurátorka Modestini chtěla cíleně docílit toho, aby dílo vypadalo jako "da Vinci", a podle toho je upravila. Jiní ve své analýze obrazu Salvator Mundi poukazují na pro da Vinciho spíše netypický způsob zobrazení. Tak má například obličej ve srovnání s jinými díly renesančního umělce jen malou výrazovou sílu.

Pochybnosti o pravosti vyjádřil také tým odborníků z pařížského Louvre. V červnu 2018 podrobil obraz několikaměsíčnímu zkoumání, mimo jiné pomocí rentgenové techniky. Tým dospěl k závěru, že Leonardo da Vinci není autorem. Je možné, že obraz byl namalován v jeho dílně jedním z jeho žáků. Da Vinci by však byl nanejvýš odpovědný za několik drobných doplnění. Proto odborníci z Louvre odmítli dílo označit za originál.

Existují však také analýzy, které docházejí k závěru, že by se u díla přece jen mohlo jednat o originál. Tyto analýzy často poukazují na malířskou techniku obrazu. Podle nich jsou paralely mezi Salvator Mundi a jinými obrazy da Vinciho zjevné. Část úst tak zjevně připomíná úsměv "Mona Lisa". Také filigránsky propracované vlasové prameny nebo lom světla ve skleněné kouli poukazují na da Vinciho jako autora. Kromě toho existují přípravné studie roucha Spasitele, které lze prokazatelně připsat da Vincimu. Tyto skici by stály v přímé souvislosti s obrazem.

Navzdory všem pokusům o vysvětlení se otázku, kdo tento Salvator Mundi namaloval, dodnes nepodařilo objasnit. Úplnou jistotu o tom pravděpodobně nikdy mít nebudeme – a mýtus obrazu bude žít dál.

I po aukci pokračovala hra zmatků kolem Salvator Mundi

Už před rokem 2017 vykazoval obraz se svým nevyjasněným autorstvím a opakovanými prodeji dobrodružnou historii. Předběžný vrchol však bezpochyby představovala aukce u Christie's v New Yorku. Veškeré pochybnosti o pravosti obrazu se zdály hrát už jen malou roli.

Před dražbou činila odhadní cena přibližně 100 milionů dolarů – ta však byla, jak známo, daleko překonána. Po 20 minutách byla stanovena rekordní suma 450 milionů amerických dolarů. Totožnost kupujícího aukční síň nezveřejnila. Předpokládalo se, že šlo o dvě investiční společnosti. Spektakulárním prodejem však obraz z titulků zdaleka nezmizel. Následovala hra zmatků kolem místa pobytu obrazu a identity vlastníka – a také otázka pravosti obrazu musela být položena znovu.

Investiční společnosti, které měly vystupovat jako kupující, prý představily plán, podle něhož měl být obraz dlouhodobě vystaven v "Louvre Abu Dhabi". Výstava plánovaná na rok 2018 se však nikdy neuskutečnila. Muzeum neuvedlo žádné důvody zrušení a s padlou výstavou se ztratila i stopa obrazu. Nebo se snad všechno odehrálo úplně jinak?

Ve skutečnosti měl obraz získat korunní princ Saúdské Arábie Mohammed bin Salman, možná také na objednávku kulturního úřadu Abú Dhabí. Při státní návštěvě v Paříži v dubnu 2018 měli on a francouzský prezident Emmanuel Macron uzavřít dohodu, podle níž měl být domnělý da Vinci v roce 2019 představen na velké výstavě věnované italskému renesančnímu mistrovi v pařížském Louvre.

Korunní princ měl jako podmínku své zápůjčky stanovit, aby byl Salvator Mundi vystaven přímo vedle Mona Lisa. Pařížský Louvre se však měl stavět skepticky a zadal další rozsáhlou analýzu obrazu Salvator Mundi. Tým odborníků přitom nemohl bezpochyby určit, že jde o originál da Vinciho. Doporučil, aby dílo nebylo vystaveno bez odpovídajícího komentáře.

Bin Salman se touto zprávou cítil málo potěšen a pohrozil, že nejen odmítne zápůjčku, ale také nechá ztroskotat plánovaný miliardový hospodářský projekt mezi Saúdskou Arábií a Francií. Hrozilo prý vážné zatížení vztahů obou zemí. Francouzský ministr zahraničí se dokonce prý cítil nucen přimět tým z Louvre k uznání obrazu jako pravého "da Vinci". Nakonec prý prezident Emmanuel Macron učinil rozhodné slovo. Podpořil tým z Louvre v jeho názoru, že obraz možná není od da Vinciho. Protože si odborníci nebyli stoprocentně jisti, nechtěl podstupovat žádné riziko. Ve hře byla pověst Louvre jako renomované umělecké instituce, a tím i dobré jméno celé Francie.

Poté Saúdská Arábie obraz z výstavy stáhla. Od té doby po Salvator Mundi chybí jakákoli stopa. Antoine Vitkines ve svém filmu přichází s mnoha přesvědčivými analýzami a důvěryhodnými partnery rozhovorů. Všechny otázky kolem Salvator Mundi však neobjasnil ani on.

Příběh Salvator Mundi je poučením o současném trhu s uměním

Biografie Salvator Mundi od Leonardo da Vinci stále obsahuje více otázek než odpovědí. Zcela jistě se však z příběhu tohoto obrazu dá mnoho naučit o mechanismech a současném stavu trhu s uměním – alespoň v jeho drahých segmentech.

Vzhledem ke kupní ceně téměř půl miliardy dolarů vyvstává zásadní otázka, podle čeho se dnes měří hodnota uměleckého díla. Pouze uměleckým výkonem lze takové částky sotva ještě vysvětlit. Hodnotu je spíše třeba hledat ve známosti umělce, exkluzivitě díla a veřejném zájmu.

Obzvlášť drahé obrazy a sochy dnes navíc stále častěji slouží jako prestižní objekty a statusové symboly. Kupující podle všeho méně zajímá samotné dílo, jeho umělecké provedení nebo estetický požitek z umění. Jde spíše výhradně o prestiž, které si člověk údajně užívá jako vlastník.

I kdyby se ukázalo, že velmi drahé umělecké dílo jako Salvator Mundi je padělek, obraz by stále plnil určitou funkci. Zájemci o koupi mohou signalizovat, jak snadno jsou schopni obstarat tak ohromnou sumu a za (možná bezcenný) předmět ji téměř rozházet.

K nárůstu hodnoty navíc přispívá i to, že trh s uměním se dnes obecně těší velmi vysoké pozornosti a oslovuje širší vrstvy kupujících. Patří mezi ně jak soukromé osoby, tak hospodářské podniky. Umělecká díla se tak mezitím obchodují stejně jako jiné hospodářské statky. Slouží jako kapitálové investice a spekulační objekty a lze je nalézt v mnoha portfoliích investičních fondů a bank. Vzhledem ke struktuře současného trhu s uměním se nezdá být vyloučeno, že 450 milionů dolarů za Salvator Mundi zdaleka nepředstavuje konec rekordních výnosů.