Expresionismus: malířství plné síly a emocí
Expresionismus formoval moderní umění jako málokterý jiný styl. Jeho umělkyně a umělci vytvořili zcela nové chápání jak úkolu umění, tak výtvarné kompozice. Chtěli ve svých obrazech zprostředkovat své pocity, vjemy a nálady a hledali nové formy uměleckého výrazu.
K charakteristickým rysům expresionismu patří redukce předmětů na základní tvary a zobrazení v sytých barvách. Zároveň tento styl znamenal definitivní rozloučení s mimetickou funkcí malířství a připravil cestu abstrakci. Důležitými představiteli expresionismu byli Franz Marc, August Macke, Karl Schmidt-Rottluff, Gabriele Münter, Wassily Kandinsky, Emil Nolde a Ernst Ludwig Kirchner. Průlomové inovace expresionismu ovlivnily mnoho epoch 20. století.
Expresionismus měl odrážet duševní stav
Důležitou zásluhou umělkyň a umělců expresionismu bylo to, že vytvořili zcela novou filozofii malby. Podle jejich názoru již neměla sloužit k co nejobjektivnějšímu zachycení skutečnosti a jejímu naturalistickému zobrazení. Měla naopak odrážet subjektivní pohledy, emoce a vnímání malířek a malířů.
Umělkyně a umělci tak proměnili obrazy ve své nástroje, aby co nejautentičtěji a nejpřímočařeji vyjádřili duševní stavy, jako je smutek, radost, bolest, strach nebo také konkrétní zážitky. Přestali tedy zobrazované předměty kopírovat a učinili z nich prostředky pro své pocity a názory. Protože skutečnost již nemohla být měřítkem pro "správné" zobrazení předmětu ve smyslu tradiční malby, bylo v malířské technice dovoleno vše, co pomáhalo artikulovat individuální rozpoložení.
Nové formy výtvarné kompozice
Tomuto novému uměleckému konceptu předcházelo to, že budoucí expresionistky a expresionisté se již neztotožňovali s tehdejšími tradicemi a akademickými pravidly malířství počátku 20. století. Zejména v impresionismu neviděli potenciál k vyjádření toho, co považovali za důležité. Připadal jim příliš povrchní, málo subjektivní a již neodpovídající době.
Ačkoli impresionismus sám o sobě malířství výrazně proměnil – a někteří budoucí expresionisté dokonce začínali impresionistickými pracemi – nové avantgardě to nestačilo a hledala nové formy výtvarné kompozice.
Společenské klima jako motiv v Expresionismu
Kromě potřeby nových technik uměleckého vyjádření podmínky mimo oblast umění rovněž podněcovaly radikální znovuvynalezení malířství. Na počátku 20. století stála celá Evropa ve znamení strukturálních změn ve společnosti a politice. V důsledku technického pokroku, industrializace a v neposlední řadě první světové války se politická, hospodářská a sociální situace vyhrotila. Domnělá idyla konce 19. století nyní ustoupila atmosféře obav o budoucnost, městské anonymity a sociálních konfliktů. Toto drsné společenské klima umělci zachytili a tematizovali je ve svých obrazech jak explicitně, tak implicitně.
Expresionismus a jeho znaky
Nově formulovaný požadavek na malířství, aby vyjadřovalo nitro člověka, přinesl i zásadní změny pro malířskou techniku. Způsob, jakým umělkyně a umělci aplikovali novou filozofii na plátno, se však částečně značně lišil. Společné jim bylo to, že důsledně pokračovali v trendu, který na konci 19. století započal zejména v Impresionismu: opuštění naturalistického zobrazení motivů.
Při volbě barev a forem se umělci již necítili být vázáni skutečností a mohli motivy vytvářet tak, jak je "cítili". Realistické a detailní zpracování objektů již nehrálo žádnou roli. Místo toho malířky a malíři motivy často redukovali až na základní struktury, výrazně je deformovali a dokonce docházeli až na hranici abstrakce.
Přitom pracovali s výraznými barvami, které nanášeli ve velkých plochách a často stavěli do ostrých kontrastů. Také kolorování určovali zcela volně a malovali například lidské tváře modře nebo krávy žlutě. Tato kombinace znaků Expresionismu vytváří emocionální a dynamický, někdy však i znepokojivý až rušivý dojem z obrazu.
Přestože se expresionistky a expresionisté stále více vzdalovali realistickému zobrazení, zůstávali v zásadě věrní figurativní malbě. Častými motivy Expresionismu byly například velkoměstské scény, zvířecí zobrazení, krajiny, akty, zátiší a portréty. Historické scény, význačné osobnosti nebo biblická či mytologická témata naopak hrála jen malou roli.
Od renesance po africké umění: vzory Expresionismu
Ačkoli expresionistky a expresionisté kráčeli v teorii a tvorbě velmi progresivními cestami, měli rozhodně některé inspirační zdroje v jiných epochách či u jiných umělkyň a umělců. Již umělci Impresionismu a – od přelomu století – také Symbolismu a Fauvismu se distancovali od realistického zobrazení světa.
K průkopníkům Expresionismu patřili mimo jiné malíři jako Paul Gauguin, Vincent Van Gogh nebo Edvard Munch, kteří realitu spíše interpretovali, než realisticky zobrazovali. Vzory pro své výrazové prostředky našli expresionisté také v jiných kulturách, například z Afriky nebo oblasti Pacifiku, které ve svých maskách a sochách již silně redukovaly přirozené formy předmětů. Pro svůj jednoduchý, ale velmi expresivní obrazový jazyk objevili umělci Expresionismu také dřevořez, jak jej poprvé zavedli Albrecht Dürer nebo Lucas Cranach starší v době Renesance ve výtvarném umění.
Expresionismus v Německu
Tendence expresionismu v malířství existovaly na začátku 20. století v různých evropských zemích, například v Rakousku, Francii a zejména v Německu. Z Drážďan a z oblasti Mnichova pocházely dvě skupiny umělců, které vykonaly zásadní průkopnickou práci pro expresionismus a trvale ovlivnily tento styl: "Brücke" a "Der Blaue Reiter".
Umělecké sdružení "Brücke"
Již v roce 1905 založili drážďanští studenti architektury Ernst Ludwig Kirchner, Erich Heckel, Karl Schmidt-Rottluff a Fritz Bleyl své umělecké sdružení "Brücke", ke kterému se později připojili další dnes slavní umělci jako Max Pechstein nebo Emil Nolde. "Brücke" se roku 1913 rozpustilo, ale jeho umělci zůstali velmi aktivní i v následujících letech.
Umělecký svaz "Der Blaue Reiter"
"Der Blaue Reiter" na rozdíl od "Brücke" nikdy neměl být pevným uměleckým svazem. Franz Marc a Wassily Kandinsky se spojili ve společném redakčním uskupení, aby vydávali teoretické spisy a organizovali výstavy. Své zásady a myšlenky shrnuli v almanachu s názvem "Der blaue Reiter". Pod tímto názvem také uspořádali dvě velké výstavy, na nichž byly kromě jejich vlastních děl prezentovány mimo jiné práce Alexej von Jawlensky, Marianne von Werefkin, August Macke, Robert Delaunay a Gabriele Münter. V roce 1914 však Marc a Kandinsky svou společnou práci ukončili.
Expresionismus je dodnes v uměleckém světě velmi přítomný
Díky svým revolučním inovacím ovlivnil expresionismus zásadním způsobem jak umění 20. let, tak celé 20. a 21. století. S mnoha styly počátku 20. století, jako futurismem, kubismem a dadaismem, probíhala velmi produktivní výměna, ale expresionismus také připravil půdu mnoha epochám následujících desetiletí. Jeho vliv lze rozpoznat mimo jiné u umělců surrealismu, abstraktního expresionismu, nové věcnosti, informelu, neoexpresionismu a Nových divokých.
Expresionismus začal jako avantgardní hnutí a v počátečních dnech byl mnoha současníky vnímán kriticky. Dnes jsou však jeho díla uznávána jako významný přínos modernímu umění a celkovému rozvoji malířství.
Dnes: Expresionistické malířství dosahuje rekordních cen
Výstavy "Brücke" a "Der blaue Reiter" jsou pravidelně velkým lákadlem pro veřejnost a díla jejich nejvýznamnějších umělců jsou prodávána za rekordní ceny. Také jako reprodukce jsou velmi oblíbené slavné motivy expresionismu, například "Modrý kůň I" Franze Marca nebo "Žlutá Červená Modrá" Wassilye Kandinského.
V mnoha významných světových sbírkách se nacházejí díla tohoto stylu, například v Museum of Modern Art v New Yorku, v Tate Modern v Londýně a v Musée d'Orsay v Paříži. Kromě toho se různá muzea věnují epoše expresionismu nebo jejím protagonistům, například "Kirchner Museum" v Davosu, "Brücke-Museum" v Berlíně, "Münter-Haus" v Murnau nebo "Franz Marc Museum" v Kochel am See.
