Epochy malířství

Renesance, impresionismus, abstraktní obrazy nebo pop-art – tyto a mnohé další významné epochy malířství zásadně formovaly dějiny umění. Během posledních přibližně 1500 let se v malířství vyvinula fascinující rozmanitost stylů – a dodnes podléhají motivy, techniky i umělecké koncepce neustálým proměnám. Níže vám přinášíme stručný chronologický přehled nejdůležitějších epoch malířství od středověku po současnost. Do popředí přitom stavíme klíčové znaky jednotlivých epoch i typické příklady děl.

Středověk

Stylová epocha středověkého malířství se rozprostírala přibližně od 5. do 15. století. V tomto období se v umění vyvinuly různé stylové směry, například románský styl nebo gotika. Malířství bylo ve středověku zcela podřízeno kléru a křesťanské nauce. Katolická církev se upevnila v mnoha evropských zemích. Vybavovala své kostely a kláštery četnými obrazy, freskami a sochami a byla tak nejvýznamnějším zadavatelem uměleckých děl.

• Důležitá funkce: Malířství plnilo ve středověku zásadní úlohu. Vzhledem k tomu, že v té době umělo číst jen málo lidí, sloužily obrazy katolické církvi jako klíčový komunikační prostředek. Klérus je využíval k šíření křesťanské víry a jejích hodnot a k upevňování víry věřících.
• Náboženské motivy: Jako vlivný zadavatel určovala katolická církev často i témata děl. Obrazy zobrazovaly převážně biblické náměty, například výjevy ze života Krista, mariánské motivy nebo zobrazení Piety.
• Stylizovaný způsob malby: Způsob zobrazování objektů nebyl ve středověku příliš realistický. Postavy byly většinou malovány zjednodušeně a stereotypně a často postrádaly individuální rysy.

Příklad díla: "Zvěstování Panně Marii" od Konrad Witz

Německo-švýcarský malíř Konrad Witz vytvořil kolem roku 1440 obraz "Zvěstování Panně Marii". V tomto díle zobrazuje Marii v prostém interiéru, kde se od anděla dozvídá o svém těhotenství. Konrad Witz však již patřil mezi avantgardní středověké malíře. Usiloval o co nejrealističtější zobrazení objektů a snažil se do svých obrazů vnést prostorovou hloubku.

Umělecké epochy malířství: Renesance

Renesance začala přibližně na přelomu 14. a 15. století a trvala asi 200 let. Ústředním znakem renesančních obrazů byl návrat k estetice a stylu antického Říma a Řecka. Malarství této epochy se od středověku lišilo především tematicky a způsobem zobrazení.

• Světské a náboženské motivy: Zatímco ve středověku dominovaly biblické a náboženské náměty, v renesanci se do malířství dostaly i světské motivy. Umělci stále častěji portrétovali obyčejné lidi a vznikaly také první obrazy zvířat.
• Návrat k realitě: Nejvýznamnějším znakem renesančního malířství byla snaha o co nejvěrnější zobrazení reality. Umělci se soustředili na správné proporce člověka i přírody. K tomu přispělo i zavedení centrální perspektivy, která umožnila vytvářet iluzi prostorové hloubky.
• Olejomalba: V období renesance se olejomalba stala stále populárnější. Olejové barvy nabízely nové možnosti, byly sytější a umožňovaly jemnější barevné přechody. Také umožnily techniku "sfumato", při níž se kontury jemně rozplývají.

Příklad díla: "Mona Lisa" od Leonardo da Vinci

V renesanci vznikla řada významných děl dějin umění, například "Zrození Venuše" od Sandro Botticelli, "Polní zajíc" od Albrecht Dürer nebo fresky Sixtinské kaple od Michelangelo. Nejslavnějším dílem renesance je však "Mona Lisa" od Leonardo da Vinci. Da Vinci zobrazil rysy tváře Mony Lisa i krajinu v pozadí s ohromující realističností. Obraz je rovněž považován za ukázkový příklad techniky sfumato.

Baroko

Baroko bezprostředně navázalo na renesanci a trvalo přibližně od počátku 16. století do poloviny 18. století. Tato epocha se stala symbolem okázalého umění. Z období baroka pochází řada slavných umělců, například Michelangelo da Caravaggio, Jan Vermeer, Rembrandt van Rijn nebo Peter Paul Rubens. Barokní malířství vykazovalo mnoho společných rysů s renesancí, avšak výrazně se rozvíjelo zejména v oblasti témat a malířských technik.

• Rozmanitost motivů: Mezi malířskými epochami bylo baroko první, v němž umělci zpracovávali široké spektrum témat. Nadále byly oblíbené náboženské a mytologické výjevy, stále více se však prosazovaly i světské motivy, jako žánrové obrazy, krajiny, zvířata, zátiší a portréty.
• Realistické zobrazení: Styl baroka byl stále zřetelně inspirován renesancí. Malíři se snažili zobrazit svět co nejrealističtěji, dodávali objektům plasticitu a vytvářeli iluzi prostorové hloubky. Kromě toho usilovali o mimořádně dramatické a emocionální pojetí scén.
• Světlo jako výrazový prostředek: Široce používanou technikou bylo využití hry světla a stínu ("chiaroscuro"). Cíleně umístěné světelné akcenty nebo tlumené osvětlení vytvářely dynamiku a určovaly atmosféru.

Příklad díla: "Noční hlídka" od Rembrandt van Rijn

Jedním z nejslavnějších barokních obrazů je "Noční hlídka" od Rembrandt van Rijn. Obraz zobrazuje shromáždění amsterdamského střeleckého cechu. Nizozemský malíř tuto scénu bezpochyby spíše inscenoval, než aby ji realisticky zachytil. Pomocí velmi specifického vedení světla a výrazných kontrastů světla a stínu vytvořil téměř divadelní atmosféru.

Romantismus

Romantismem se označuje období mezi koncem 18. a polovinou 19. století. V této době se humanitní vědy, umění a literatura odklonily od silně racionálně orientovaného klasicismu, který romantismu bezprostředně předcházel. Ve filozofii romantismu stál v centru pozornosti jedinec se svými pocity a myšlenkovým světem. Znovu sehrála roli také duchovní propojenost s přírodou a přítomnost božského principu. Mnohé z těchto aspektů převzali i malíři romantismu.

• Člověk a příroda jako motivy: Stejně jako v předchozích malířských epochách získával i v romantismu člověk jako motiv na významu. Tvůrci tematizovali myšlenky a emoce jednotlivce, někdy konkrétně, jindy symbolicky. Druhou velkou skupinou motivů romantického malířství byla příroda. Malíři zobrazovali krajiny v celé jejich kráse, často však měli tendenci přírodu idealizovat a zobrazovat idyličtěji, než jaká byla ve skutečnosti.
• Emoce jako sdělení: V romantismu se malířství stalo zrcadlem lidské duše. Motivy, zejména krajiny, nepředstavovaly pouze samy sebe, ale symbolizovaly individuální emoce, jako je melancholie, radost, strach nebo touha. Malíři přitom často pracovali s velmi dramatickými nebo mystickými obrazovými světy.
• Duchovní konotace: V obrazech romantismu neměly být motivy pouze co nejestetičtěji zobrazeny. Ve scénách se vždy skrývaly také náznaky transcendence, spirituality a náboženství. Zejména v epických krajinářských zobrazeních se artikulovala představa existence vyšších bytostí nebo paralelních světů.

Příklad díla: "Poutník nad mořem mlhy" od Caspar David Friedrich

Caspar David Friedrich vytvořil své mistrovské dílo v roce 1818 a představuje mimořádně dobrý příklad romantického umění. Obraz zobrazuje muže stojícího na skále, který hledí na rozbouřené moře mraků. Friedrich v tomto díle vytvořil mimořádně atmosférickou krajinu, v níž však hraje významnou roli i člověk. Scénu lze vykládat různými způsoby, například jako symbol samoty, melancholického ohlédnutí, (metaforického) pohledu do propasti nebo dosažení cíle.

Epochy malířství: Realismus

Realismus vstoupil do malířství od poloviny 19. století. Tento malířský styl byl reakcí na předchozí malířské epochy, které se jen málo zabývaly skutečnými životními podmínkami lidí a často zobrazovaly svět idealizovaně. Realismus se naproti tomu zaměřoval na autentické zachycení životních poměrů v polovině 19. století.

• Motivy každodenního života: Ve srovnání s jinými stylovými epochami se realismus vyznačoval především specifickou tematickou orientací. Tvůrci se zaměřovali zejména na životní podmínky prostého obyvatelstva. Ve svých obrazech často zobrazovali každodenní situace dělníků, rolníků a měšťanstva. K motivům patřily také krajiny, které většinou představovaly domácí a málo spektakulární oblasti.
• Žádné přikrášlování reality: Obrazy realismu měly působit autenticky. Proto se malíři vzdávali jakékoli idealizace, zjemňování či dramatizace. Spíše se stavěli do role neutrálních pozorovatelů. Díky svému téměř dokumentárnímu charakteru získalo realistické malířství také politický a sociálně kritický podtón.
• Věrné zobrazení skutečnosti: Ambice realismu se odrážely i ve způsobu malby. Malíři usilovali o co nejvěrnější a detailní zobrazení objektů. Nepoužívali křiklavé barvy ani přehnané efekty, ale často pracovali s tlumenými tóny a dodržovali přirozené proporce zobrazovaných prvků.

Příklad díla: "Lamači kamene" od Gustave Courbet

Francouzský malíř Gustave Courbet (1819 – 1877) byl jedním z hlavních představitelů realismu. Ve svém obraze "Lamači kamene" z roku 1849 učinil Courbet tématem dva těžce pracující muže. Působí to dojmem, jako by Courbet oba dělníky tajně pozoroval. Díky realistickému způsobu malby působí scéna velmi autenticky a přesvědčivě.

Impresionismus

Impresionismus se vyvinul ve druhé polovině 19. století. Tato epocha přinesla zásadní inovace v malířství. Impresionisté nechtěli zobrazovat svět realisticky, ale zachytit ve svých dílech atmosféru okamžiku. Za tímto účelem zvolili zcela nové cesty jak v malířské technice, tak v kompozici obrazu. K nejznámějším představitelům impresionismu patří Claude Monet, Pierre-Auguste Renoir, Edouard Manet a Camille Pissarro.

• Atmosféra místo dokonalosti: V předchozích malířských epochách platilo pravidlo co nejpřesnějšího zobrazení světa. Impresionismus toto pravidlo poprvé prolomil. Malíři si kladli za cíl přenést na plátno individuální vnímání určitého okamžiku. Zvláštní roli přitom hrálo zachycení světelných podmínek, které se měnily podle denní a roční doby.
• Revoluční způsob malby: Impresionisté změnili také svůj malířský styl. Aby vyjádřili subjektivní dojem, redukovali detaily objektů, rozostřovali kontury nebo malovali pouze siluety. Barevnou paletu přizpůsobovali aktuální světelné situaci a často používali světlé pastelové tóny, které umožňovaly zachytit jemné barevné nuance.
• Nové techniky: Umělci navíc změnili celý proces malby. Místo propracování detailů jemnými liniemi nanášeli barvu body a širšími tahy štětce. Používali také více olejové barvy než obvykle, takže tah štětce byl zřetelně viditelný. Mnozí impresionisté si rovněž stavěli stojany pod širým nebem, aby mohli své dojmy co nejrychleji a nezkresleně přenést na plátno ("malba v plenéru").

Příklad díla: "Imprese, východ slunce" od Claude Monet

Žádný obraz nereprezentuje impresionismus tak dobře jako "Imprese, východ slunce" od Claude Monet (1840 – 1926). Obraz z roku 1872 zobrazuje přístav v Le Havre ráno. Monet zde již pracoval s charakteristickými stylistickými prostředky impresionismu. V rozptýleném světle stále slabého slunce jsou patrné pouze siluety přístavních zařízení a lodí. "Imprese, východ slunce" byla vystavena na první výstavě impresionistů v roce 1874 a dala jméno celé epoše.

Moderní umění

Umělecká epocha moderny se rozprostírala od konce 19. století do poloviny 20. století. Toto období se vyznačovalo dosud nevídanou stylistickou rozmanitostí. V této době se vyvinulo mnoho progresivních forem vyjádření, které se místy radikálně odklonily od tradičních konvencí umění. Vznikly zásadní styly jako kubismus, expresionismus nebo surrealismus. K velkým jménům této doby patří mimo jiné Pablo Picasso, Franz Marc, Paul Klee, Henri Matisse, Marc Chagall, René Magritte a Wassily Kandinsky.

• Progresivní pojetí umění: Mnohé styly moderny zpochybnily tradice všech předchozích malířských epoch. Jejich umělkyně a umělci zcela nově definovali úkol a funkci malby. Již neusilovali o dokonalé zobrazení světa. Místo toho prezentovali ve svých dílech subjektivní perspektivy a vyjadřovali emoce a myšlenky. Kromě toho začali experimentovat s novými způsoby zobrazení a zkoumat možnosti malby.
• Inovativní kompozice obrazu: Umělkyně a umělci moderny se již necítili vázáni tradičními pravidly malby. Zvláště nápadná byla tendence ke stylizovanému zobrazení. Mnozí malíři a malířky redukovali detaily objektů a pracovali s většími barevnými plochami. Často také rušili přirozené přiřazení barev k objektům. Místo toho barvy nově interpretovali, například Franz Marc v obraze "Žlutá kráva" (1911). Velmi volně interpretovali také tvary objektů a perspektivu obrazu.
• Předchůdci abstrakce: Malba moderny se oproti všem předchozím stylovým epochám vyznačovala postupným odklonem od figurativního zobrazení. Tím byl položen základ abstrakce. Mnohé umělkyně a umělci začali ve svých dílech používat výhradně volné formy, struktury a objekty bez jakéhokoli vztahu k existujícím předmětům. K průkopníkům abstrakce patřili mimo jiné Wassily Kandinsky, Sophie Taeuber-Arp a El Lissitzky. Později následovali další významní představitelé, jako Jackson Pollock, Mark Rothko, Victor Vasarely a Antoni Tàpies.

Příklady děl: "Guernica", "Modrý kůň 1" a "Kompozice"

Velká rozmanitost stylů se odráží v mnoha významných obrazech, které vznikly v období moderny. Jedním z nejdůležitějších děl této fáze je "Kompozice s červenou, žlutou, modrou a černou" z roku 1921 od Piet Mondrian. Díky své obrazové řeči založené na plochách a liniích se Mondrian stal průkopníkem abstrakce. Německý expresionista Franz Marc namaloval v roce 1911 obraz "Modrý kůň 1". Od té doby se stal symbolem vlivného uměleckého sdružení "Der blaue Reiter". V roce 1937 vytvořil Pablo Picasso dílo "Guernica", jedno z nejznámějších děl 20. století. Monumentální obraz se stal ikonou mírového hnutí a politického umění.

Stylová epocha současné malby

Za současné se obvykle označuje umění od druhé poloviny 20. století až do současnosti. Tento pojem neoznačuje konkrétní stylovou epochu, ale pouze období posledních přibližně 80 let. Charakteristický je pro tuto fázi pluralismus stylů a technik. Řada umělkyň a umělců současného umění dosáhla významných úspěchů, například Andy Warhol, Gerhard Richter, Damien Hirst, Roy Lichtenstein, Alex Katz nebo Banksy.

• Tradice a inovace: Rozmanitost stylů, která se již rýsovala v moderně, pokračovala i v současné malbě. Mnohé epochy z první poloviny 20. století, jako expresionismus, surrealismus a abstrakce, jsou dodnes aktuální. Ve druhé polovině 20. století přibyly další styly, jako pop-art, abstraktní expresionismus nebo urban art.
• Moderní techniky: Technický pokrok se nevyhýbá ani malbě. Do práce mnoha malířek a malířů pronikají počítačová grafika, digitální úprava obrazu a umělá inteligence. Tyto nové techniky dnes stojí rovnocenně vedle klasické malby olejovými, akvarelovými nebo akrylovými barvami.
• Kombinace stylů: Od poloviny 20. století lze navíc pozorovat, že se umělkyně a umělci často necítí být vázáni pouze jednou epochou nebo technikou. Místo toho často pracují současně s různými styly a technikami nebo je kombinují do nové formy uměleckého vyjádření. Například v díle Gerhard Richter se nacházejí jak abstraktní, tak figurativní práce, stejně jako kombinované techniky, například přemalované fotografie.

Příklad díla: "Marilyn" od Andy Warhol

Pop-art přinesl od 60. let 20. století do malby nový vítr – jak z hlediska uměleckého konceptu, tak obrazového jazyka. Umělkyně a umělci pop-artu povýšili každodenní předměty a mediální obsah na motivy, pracovali se silně stylizovaným, chladným obrazovým jazykem a zavedli do umění nové techniky, jako je sítotisk. Americký umělec Andy Warhol tuto epochu reprezentuje jako málokdo jiný. K jeho nejslavnějším pracím patří portréty Marilyn Monroe. V několika dílech vytvořených kombinovanou technikou akrylové barvy, sítotisku a inkoustu vzdal hold životu světoznámé filmové divy.

Vybraná díla z různých epoch